Dnes je konečně
apríl, svátek bláznů a vtípků, takže se nezlobte na lidi kteří si z vás dnes udělají srandu.
A kde se apríl vzal. První písemná zmínka o vyvádění aprílem v českých zemích se datuje rokem 1690 a pochází z pera Bartoloměje Chrystellia z Prahy. Na konci 18. století jsou v české literatuře zprávy o prvodubnovém vtipkování už poměrně časté. Podle dochovaných zápisů spočíval obyčej především v tom, že se lidé posílali pro něco nesmyslného, např. pro zaječí peří, kohoutovo vejce, muší sádlo či vtipné semínko. Ten, kdo se nechal nachytat, si vysloužil hanlivý titul „aprílový blázen“ a byl celý den terčem posměchu. Nejpočetnější skupina badatelů se přiklání k názoru, že počátek svátku lze nalézt v reformě kalendáře, kterou uskutečnil v roce 46 před Kristem Julius Caesar. Podle nového kalendáře se stal první duben také prvním dnem v roce. Kolem 20. března začínaly slavnosti rovnodennosti, které vrcholily právě Novým rokem, tedy 1. dubnem – dnem, kdy se lidé veselili a dávali si dárky. Tato tradice se dochovala až do třetí čtvrtiny 16. století, kdy se francouzský král Karel IX. rozhodl s konečnou platností přeložit Nový rok na 1. leden. Po něm se tak zachovali i další panovníci a 1. duben přišel o své výsady. Také další vysvětlení se opírá o římskou reformu kalendáře. Podle něj je důvodem k bláznivému pojetí aprílu skutečnost, že k měsíci, který měl původně pouze 29 dní, přibyl jeden den. Jiná teorie spojuje aprílové šprýmování se zemědělstvím. Její zastánci vztahují pojmenování měsíce k latinskému aperio – otevírati. V dubnu se s příchodem jara otevírá nový zemědělský rok, což byl ve většině starověkých náboženských systémů silný motiv k bujarému veselí.
sdílet odkaz: 
