BISNET - OBEC BISKUPICE U JEVÍČKA

V letech 1914 - 1920 padli či zemřeli na různých bojištích světa v boji za svobodu naší vlasti. Byli to mladí muži, kteří v jedné z dob nejtěžších dali své vlasti vše, co měli. Většina z nich mohla v zajateckých táborech v relativním bezpečí přečkat boje I. světové války do konce a vrátit se po jejím skončení ve zdraví domů. Místo toho se hlásili do formujícího se československého vojska a vraceli se k prožití hrůz světové války znovu, s čistým ideálem vybojovat svobodu své vlasti, která byla součástí habsburské říše. Mnoho z nich však bohužel nemělo to štěstí znovu se do ní, jako vítězové, vrátit. Jejich hroby jsou rozesety po světě na místech bojů. Mnohdy jsou zaniklé, neudržované, a tak již dnes nikdo ani u mnohých neví, kde leží. Jejich památka však zaniknout nesmí.

TRBŮŠEK Rudolf Dimitrij (o.č. 4384), střelec 8. roty 1. stř. pluku. Narozen 9.4. 1889, Libstejn obec Biskupice. V civilním životě rolník. Do čs. vojska zařazen 25.6.1916. Padl 2. 7. 1917 u Zborova. Pohřben v Bratrské mohyle v Cecové (dnes Kalinivka).

Na naše území přišli asi v šestém století Slované. Malou Hanou pak obsadili někdy ve století sedmém a osmém. Postupně zakládali obce, z nichž mnohé během staletí zanikly. Kdy a za jakých okolností vznikly Biskupice samozřejmě nevíme, stejně tak zůstane navždy tajemstvím původní pohanský název naší obce. Pravděpodobně se jednalo o jméno rodové, po nejstarším z rodu, a bylo zakončeno na -ice. Tak jako pohanské názvy vesnic Cetkovice a Sudice, která nesou jména po jistém Sudovi a Cetkovi. Oproti těmto jménům jsou Biskupice, Jaroměřice a Opatovice již názvy z období křesťanství, neboť byly pojmenovány po biskupovi, opatovi a biskupovi Jaromírovi. Biskupice vznikly, stejně jako okolní vesnice Malé Hané, na ulicovém půdorysu. Ulice - náves byla založena po obou stranách potoka, přičemž směrem k plužině zůstala ulice otevřena. Později byla na tomto místě vystavena tvrz. Kostel stál mimo náves, což prozrazuje, že byl postaven později než pohanská vesnice.

Kdy se stala naše obec vlastnictvím biskupa, se nepodařilo zjistit. Mohlo to být však již v desátém století, kdy česká knížata rozdávala statky církvi a klášterům. Stejně tak náležela biskupovi sousední obec Jaroměřice a velká část lesa směrem na Kladky. Dosud byla řeč o biskupovi pražském, který do roku 1063 vykonával jako jediný tuto duchovní funkci. V uvedeném roce však vzniklo biskupství také v Olomouci, což se mladému pražskému biskupovi Jaromírovi pochopitelně nelíbilo. Dostal se s olomouckým biskupem Janem do velkých konfliktů, které musel posléze vyřešit samotný papež v Římě. Roku 1075 dojednal tedy papež mezi oběma duchovními smír, jehož důsledkem bylo odtržení Biskupic od pražského biskupství a jejich začlenění k biskupství olomouckému. Obec Jaroměřice zůstala pražskému biskupovi Jaromírovi a tehdy změnila své jméno na dnešní. Biskupice měly v té době bud' již dnešní název nebo dostaly nové jméno podle biskupství olomouckého. Někdy ve dvanáctém století došlo ke kolonizaci lesa u Biskupic. Cílem této činnosti bylo zvýšení výnosu ze statku olomouckého biskupa. Tak vznikly obce Kladky, Březinky a Nectava. V těsné blízkosti Biskupic byly také založeny vesnice Lhotka (jižně od naší obce) a Zelhotín, který ležel poblíž dnešní Nectavy.

Obě tyto osady posléze zanikly. První listinné zprávy o Biskupicích pocházejí z roku 1262, kdy 0lomoucký biskup Bruno daroval naši obec k užitku olomoucké kapitule. O století později, roku 1361, koupil Biskupice markrabě Jan, bratr krále Karla IV. Krajina východně od Biskupic se mu zdála natolik výhodná, že zde nechal vybudovat pevný hrad Plankenberk. Janovi synové Jošt a Prokop se po jeho smrti dostali do velkých sporů o dědictví, přičemž Plankenberk i okolní obce na tyto nevraživosti velmi doplácely. Po Prokopově smrti dal Jošt roku 1412 hrad s vesnicemi Biskupice a Březinky do dědického vlastnictví Heraltovi z Kunštátu. Během husitských válek je připomínán velký spor o kostelní službu mezi Biskupicemi a Jaroměřicemi. Ač se to zdá dnes zvláštní, došlo tehdy k přifaření Jaroměřic k naší obci. V jaroměřickém kostele se odbýval pouze křest a bohoslužby, zatímco pohřby se musely konat v Biskupicích. Když se obou vesnic zmocnil někdy v roce 1424 Víček z Opatovic, obrátili se na něho lidé z Jaroměřic, aby učinil pořádek mezi nimi a biskupickým farářem Martinem, který zanedbává bohoslužby v Jaroměřicích.

Víček z Opatovic jaroměřické podpořil a ti pak vtrhli do Biskupic a rabovali co se dalo. Po smrti právoplatného majitele Biskupic Heralta z Kunštátu připadla naše obec dědictvím Žofce z Kunštátu. Ta ji posléze prodala bratrům Martinovi a Alšovi z Drahanovic. V roce 1446 se Biskupice dostávají, zřejmě na základě dědictví, do držení pánů z Polanky. Roku 1493 je panství prodáno Volfartovi a Janu Planknarovi z Kynšperka. Jednalo se o ves Biskupice s kostelem a dvorem, Březinky se dvorem, pustý hrádek (Plankenberk) a dnes zaniklé obce Lhota a Zelhotín. V roce 1513 prodává pán z Kynšperka naši obec Petru Šedíkovi z Kunčiny, kterému patří také sousední Jaroměřice a dokonce i Jevíčko. V zápisu v zemských deskách se poprvé uvádí, že v Biskupicích stojí tvrz. Z toho lze vyvodit, že první tvrz v této obci postavili páni z Kynšperka. V pramenech se také uvádí, že k biskupickému panství patří již tehdy pusté vsi Lhota a Zelhotín a zbořený hrádek nad Nectavou.

Petr Šedík z Kunčiny zůstal bezdětný, a proto většinu svého majetku odkázal svým sestřenicím. Biskupice a Březinky tak připadly sestřenici Aleně z Warnsdorfa a posléze jejímu manželovi Jeronýmovi Špetle z Prudic. Páni z Prudic vlastnili naši obec asi do počátku 17. století.Roku 1667 koupil Biskupice Zikmund Sak z Bohuňovic, který byl rovněž vojákem a hejtmanem jako pan Bartodějský. Zikmund také sídlil v Biskupicích na tvrzi, odkud posílal svoje písemné rozkazy. Po jeho smrti prodali roku 1713 dědicové statek Vojtěchu Liebštejnskému z Kolovrat, který byl proboštem na dómě v Olomouci. Majitelé biskupického panství dosud přebývali na tvrzi, která stávala ve stejných místech jako zámek. Vojtěch Liebštejnský však nechal starou tvrz zbořit a na jejím místě vystavěl nový zámek. Ten se skládal ze čtyř křídel a rozlehlého dvora. Křídlo k východu a k severu bylo jednopatrové, ostatní byla přízemní a sloužila hospodářským účelům. Nad středním průčelím byla věžička s hodinami, které byly později přeneseny a umístěny na kostele. Rok 1729 byl ve znamení založení osady Liebštejn, dnešního Zálesí. Ta vznikla na místě rozparcelovaného dvora a byla pojmenována podle svého majitele Liebštejnského z Kolovrat. Vdova po hraběti Rudolfovi z Kolovrat. Marie Antonie rozená von Bliimegen, se krátce po smrti svého manžela provdala za svého strýce, taktéž z rodiny Blumegen, čímž přešly Biskupice roku 1770 dědictvím na tento rod. O pět let později byl v Biskupicích na místě staré kaple vystavěn kostel, který plní svoji funkci dodnes. V roce 1810 se stal majitelem biskupického statku Josef von Schaaffgotsch. Ten dal roku 1833 postavit část vesnice, zvanou Flintor. Jeho cílem bylo postavené domky prodávat zaměstnancům, kteří převážně pracovali v jeho lesích.