Další informace

Očkování proti chřipce v r. 2017

17.10.2017

Zájemci  z řad registrovaných pacientů  o očkování proti běžné chřipce (obsahující ochranu i proti chřipce „ prasečí“) mohou kontaktovat telefonicky nebo mailem  moji sestru a objednat si očkování - po kontrole a odsouhlasení lékařem  budto  klienty  naočkujeme z našich zásob (levnější varianta pro pacienty) a nebo jim bude předepsána vakcina na recept, tu si vyzvednou v lékárně a v ambulanci jim bude aplikována. Po aplikaci vakciny je nutné zůstat cca 20 minut v ambulanci pod dozorem k odsledování sice velmi vzácných, ale existujících, vážných vedlejších reakcí. V době aplikaci vakciny musí být objednatel alespoň 10 dní zdráv (nenachlazen, bez horeček). O nevhodnosti očkovací látky pro konkrétního zájemce rozhoduje lékař.

Vzhledem k epidemiologické situaci očkujeme od  26.10.2017 do  31.1.2018

Ekonomika očkování

Očkovací látku včetně aplikace si hradí každý klient sám.  Vyjímky viz níže.  Cena očkovacích látek přes lékárny  se pohybuje  kolem 160 -340 Kč  Pokud si očkovací látku (Vaxigrip Tetra nebo Influvac)) objednáte závazně přes naší ambulanci, pak počítejte s výhodnou částkou  150-160 Kč (Influvac) event. vyšší (Vaxigrip Tetra  260 Kč). Aplikace vakciny (posouzení zdravotního stavu,aplikace očkovací látky, observace, administrace ....) v naší ambulanci stojí 205 Kč  (= cena stanovená zdravotními pojištovnami). Naše ambulance nabízí očkovací látku Influvac a Vaxigrip Tetra, (zájemci, necht si nalistují tyto preparáty na www). Pokud bude chtít klient jinou očkovací látku, pak dostane od nás na ni recept a sežene si vakcinu sám. Klient po naočkování od nás dostane stvrzenku, kterou může předložit pojištovnám, které mohou dle svých programů pak část peněz klientům vrátit.

Pojištovny hradí vybraným pacientům  očkovací látku částečně do 150,12  Kč, zbytek  (0 - 80 Kč) musí doplatit, aplikaci vakciny (205 Kč) za ně zaplatí pojišťovna. Jedná se o tyto klienty:  nad 65 let věku,  pacienti s cukrovkou, pacienti po odstranění sleziny a po transplantaci krvetvorných buněk, dále pacienti se  závažným farmakologicky řešeným onemocněním cév a dýchacích cest nebo ledvin.  O tom, jestli pac. spadá to této skupiny rozhoduje lékař.

Účinnost vakciny.

 Každý sám za sebe se musí rozhodnout, zda-li se nechá naočkovat nebo ne. Vakcina je účinná tehdy, když se tvůrci vakciny "strefí" přibližně do genomu chřipkového viru a když tento chřipkový virus se skutečně v naší republice rozšíří. Vakcina nechrání proti běžným nachlazením a virozám (ty nejsou způsobeny chřipkovými viry). U malé části očkované populace může vakcina  po naočkování způsobit  lehké pseudochřipkové příznnaky, které  odezní, a také přechodné oslabení imunity. Jsou popsány  naštěstí vzácné alergické reakce.

nahoru

Preventivní prohlídky pro registrované pacienty

(2. 06. 2012)

Toto preventivní vyšetření je zaměřeno na včasné zjištění závažných onemocnění, zejm. kardiovaskulárních, metabolických a onkologických. Nelze je zaměňovat s preventivními prohlídkami do zaměstnání, které řeší zásadní otázku, zda-li jste a do jaké míry schopen(a) navrhované práce a zda-li práce Vám zdraví nepoškozuje.

Každému člověku bez ohledu na věk  absolvování preventivní prohlídky více než doporučuji. Pokud se i závažná či zákeřná nemoc zjistí zavčas, šance na její zdolání jsou nepoměrně větší než když se řeší, až jsou potíže..

Jest otázkou, jak často má být prohlídka provedena a jaká by měla být její náplň. Ze zdravotního pojištění je preventivní prohlídka hrazena jednou za 2 roky a její nápln je daná vyhláškou č. 70/2012 Sb. Bohužel, a to je potřeba podtrhnout, tato náplň daná vyhláškou je z odborného hlediska nedostačující, a k odhalení mnohých vážných onemocnění (natož v jejich začátcích) jistě nevede. Nicméně je vyjádřením míry ochoty a možností pojištoven/státu za své občany platit.

Znalost toho,  co dokáže nebo spíše nedokáže vyhlášková podoba preventivek odhalit, mne vedla k zamyšlení, jak se k dané problematice postavit. Došel jsem k závěru, že pokud zdravotní pojištovny a/nebo politici nemohou nebo nechtějí hradit preventivní smysluplná vyšetření, pak v zájmu zdrtaví svých pacientů tato smysluplá  vyšetření pojmenuji a nabídnu je pacientům,  byť za jejich úhradu.

Moje ambulance tedy  nabízí registrovaným občanům preventivní prohlídku:

  1. v intencích vyhlášky, a tedy hrazenou ze zdravotního pojištění
  2. jako 1 + navíc část nad rámec vyhlášky, tato část navíc je hrazena občany ze svého Nabízená vyšetření jsem rozdělil podle jejich významu pro odhalení život zkracujících chorob do 3 balíčků, z nichž si občan může dle svého zvážení a své peněženky vybrat.

Zatímco vyhláškovou podobu ( bod 1) považuji za dosti nedostačující, pak vyhláškovou verzi obohacenou o balík smysluplných vyšetření (bod 2) považuji za skutečné významné snížení rizika neodhalení začínající nebo probíhající zákeřné nemoci.

Nejsem povinnen bod 2 poskytovat. Z lékařského hlediska jsem však přesvědčen o významu této nabídky pro zdraví lidí a jako nadstandart, byť placený pacientem, jsem se rozhodl jej u mne registrovaným lidem nabízet. Ceny těchto vyšetření jsem v rámci dostupnosti ponechal nízké . Začínají někde od pár korun a končí cenou nepřevyšující hodnotu jedné plné nádrže benzinu do auta . Na rozdíl od jiných zdravotnických zařízení nabízejících podobné služby jsou naše ceny i násobně menší.

Moje ambulance, pokud to dovolí provozní možnosti, Vás (u mne registrované občany) bude na preventivní prohlídky vyzývat a nabízet Vám výše uvedené podoby prohlídek včetně cen, nicméně, není to mou povinností, a raději si dvouleté termíny hlídejte sami.

Postup: Zájemci o preventivní prohlídku se přihlásí sestře, s ní se domluví na provedení vyšetření v rámci a nad rámec vyhlášky, přičemž vyšetření nad rámec vyhlášky v ambulanci zaplatí. S provedenými vyšetřeními se pak dostaví na objednaný den a hodinu do ambulance (tj. odpadne delší čekání), kde bude provedeno vyšetření lékařem, posouzení vyšetření a závěr.

nahoru

Preventivní prohlídky pro NEregistrované pacienty

(2.6.2012)

Pokud mi kapacita mého zdravotnického zařízení dovolí, jsem ochoten poskytnout preventivní prohlídku ve výše uvedené podobě i neregistrovaným pacientům. Zdravotní pojištovny však mně, jako neregistrujícímu lékaři, vyšetření ani v intencích vyhlášky (viz výše) nehradí, takže celé vyšetření by bylo za plnou úhradu pacientem. Podrobnosti se neregistrovaní klienti mohou dozvědět při osobní návštěvě ambulance od mé zdravotní sestry.

 

  

 

 

Pojišovna  205, tj. ČPZP (Česká průmyslová zdravotní pojišťovna) aneb řetězec Agel

2.6.2012)

Tímto článkem nechci napadat konkrétně řetězec Agel, ale jakýkoliv řetězec či skupinu podnikatelů, kteří v jedné osobě  poskytují zdravotní služby (vlastní zdravotnická zařízení) a sami sobě si je  platí (mají svou zdravotní pojišťovnu).  Především chci apelovat na zdravý rozum našich občanů, jejich zkušenosti a svobodu jejich vůle a rozhodování.

Mám nedůvěru k této pojišťovně. Má nedůvěra k této pojištovně pramení z jednoduchého úsudku, který nyní načrtnu.

Nikdo z nás neví, kdy onemocní, každého z nás může kdykoliv postihnout i velmi vážné onemocnění, kde jde o život. Zejm. v těchto chvílích člověk potřebuje velmi dobrého a motivovaného (tj. i dobře zaplaceného) lékaře a někoho (zdravotní pojišťovnu), která mu bude ochotna i velmi finančně náročnou léčbu uhradit. A tady vidím největší problém u řetezce Agel.

Řetězec Agel totiž vlastní (česky zprivatizoval) spoustu zdravotních zařízení na Moravě. Rozpíná se dál a skupuje zařízení další. Nyní má i vlastní pojištovnu a skupuje další, takže okruh plátce a poskytovatele se propojil. Firmu Agel více než polostátní ostatní zdravotní pojištovny zajímá maximalizace zisku.  Tu lze dosáhnout jedině takto: nezaplatí personál (tj. mizí motivace Vás léčit) nebo omezí jeho počet a dále - v maximální míře neposkytne či omezí zdravotní péči poskytovanou svým pojišťencům (tj. léčbu Vám neposkytne v náležité šíři a kvalitě, aniž to tušíte). Přičemž konstatní příjem z povinného zdravotního pojištění  (Vaše daně) by Agelu na účty plynul dál.  Je jenom věcí morálky (v českém podnikatelském světě téměř nevyužívaná kategorie) a rizika soudních procesů a žalob vůči Agelu (které Agel i při prohře lehce zaplatí), které budou určovat laťku ochoty Agelu zaplatit pacientům náležitou léčbu. Navíc tím, že na Moravě konkurenčních neagelovských zařízení ubývá, dostává se nemocný člověk do další pasti - přestává mít možnost výběru a je vydán fírmě - řetězci Agel na pospas. Přičmž u tohoto řetězce nejde o potraviny, ale o zdraví !

Teoreticky nejvíce jsou ohroženi právě pojištěnci této pojištovny. Na nich právě řetězec neposkytnutím nebo omezením péče (jakkoliv maskovaně) vydělá. Pojištněcům jiných pojištoven péči rád a co nejširší poskytne, protože plátcem je někdo jiný (jiná pojištovna).

Samozřejmě, řetězec může namítat, že má ty nejušlechtilejší úmysly blížící se až charitě. Možná, nicmnéně každou změnou rozložení  vlastníků  a peněz tyto úmysly mohou dostat ze dne na den nafrak. Na politickou scénu s její neúplatností a postranními finančními a mocenskými úmysly spoléhat nelze, dosti na tom, že něco takového, jako spojení plátce a poskytovatele  mohlo vůbec vzniknout a ještě se rozšiřovat.

Prosím, skutečně zvažte, jakého si vyberete plátce diagnostiky a léčby Vašich zdravotních potíží. Před změnou jakékoliv zdravotní pojištovny v jinou doporučuji celou věc prokonzultovat s Vašimi ošetřujícími lékaři.

 

nahoru

Očkování proti hepatitidě (žloutence) typu B

Prosím, skutečně zvažte očkování proti vážnému onemocnění - infekční hepatitidě B. Očkovat lze kdykoliv v roce, cena očkování včetně vakcín (3 injekcí) se pohybuje kolem 2100 - 2400 Kč. Některé zdravotní pojištovny po předložení stvrzenky o zaplacení očkování vakcinou paciantovi část nákladů uhradí (podrobnějiší informace u Vaší zdravotní pojišťovny) Očkování zahrnuje aplikací 3 injekcí do svalu (ramene) s určenými časovými rozestupy.

Zájemci, po konzultaci s lékařem, nechť se nahlásí sestře, bude jim vakcina předepsána na recept, vakcinu si pak v té či oné lékárně vyzvednou a v naší ambulanci bude započato s očkováním.

Poznámky:

  1. Na rozdíl od očkovacích látek "typu chřipka" je očkovací látka vysoce efektivní a její ochranný účinek se počítá na roky.
  2. Je více než vhodný pro populaci žijící sexuálním životem, řidiče a sportovce a skupiny lidí s riziky úrazu, a pro četné další rizikové skupiny jako jsou osoby žijící s již nemocnými, homosexuálové intravenosní narkomani, ..... atd.
  3. Existuje očkovací látka(y) proti hepatitidě B a zároveň i hepatitidě A. Cena očkování se pohybuje kolem 4500 - 5000 Kč, někdy jsou i slevové akce.

MUDr. Ivo Porteš

nahoru

Očkování proti klíšťové encephalitidě

Očkovat lze kdykoliv v roce, ideálně začít hned na podzim. Cena očkování včetně vakcín (3 injekcí) se pohybuje kolem 1750 - 1900 Kč. Některé zdravotní pojištovny po předložení stvrzenky o zaplacení očkování vakcinou paciantovi část nákladů uhradí (podrobnějiší informace u Vaší zdravotní pojišťovny) Očkování zahrnuje aplikací 3 injekcí do svalu (ramene) s určenými časovými rozestupy.

Zájemci, po konzultaci s lékařem, nechť se nahlásí sestře, bude jim vakcina předepsána na recept, vakcinu si pak v té či oné lékárně vyzvednou a v naší ambulanci bude započato s očkováním.

MUDr. Ivo Porteš

nahoru

Reklama v televizi

(24.3.2008)

Je až neuvěřitelné, jaké z Vás ,a vlastně z nás všech, dělají reklamy na léky, potravní doplňky a potraviny pitomce. Lékaři se při sledování těchto reklam otevírá kudla v kapse. Stupidita, prosťounká přímočarost v souvislostech jevů, naprostá neodbornost a co je nejhorší, lživost, jsou urážkou a podceňováním slušného a průměrně inteligentního člověka. Kdo trochu lucidní může uvěřit tomu, že pomazání zad nejmenovaným preparátem odstraní chronické bolesti, že nejmenovaný lék proti nadýmání se může užívat stále, že existuje či funguje L-kasei imunitas či ....actiregularis (či jak?), kdo může uvěřit neuvěřitelné či dvojí či trojí síle nejmenovaného vitaminového preparátu či vody, preparátům či dokonce mastem na zhubnutí a dalším blbostem. Domnívám se, že tyto výrobce a tvůrce reklam by měli pozavírat za veřejnou blamáž. Nicméně Ti, kteří ve své slabé chvilce uvěří těm nesmyslům, plní otevřenou náruč lékáren a jsou ochotni utratit řádově stokoruny i tisíce korun. Na druhé straně jsou lidé "na mrtvici", když si mají doplatit lék, který jim nade vši pochybnost prodlužuje či zkvalitňuje život.

Z mého pohledu lékaře chybí lidem v jejich vztahu ke zdraví kvalitní informace. Pokud chce člověk investovat do svého zdraví, pak existují možná méně pohodlné, ale jistě účinnější a efektivnější cesty. Jsou jimi pravidelná životospráva, přiměřená psychická, fysická zátěž, odpočinek, dále pravidelné absolvování preventivních prohlídek (ovšem ne těch pseudoprohlídek, které hradí zdravotní pojišťovny), samokontrola ve vztahu k možným příznakům nádorového onemocnění. Nekouřit, alkohol přiměřeně, neužívat drogy... atd., jedná se o chronicky známá, o to více nedodržovaná, opatření. Z mého pohledu bych raději peníze investoval do co nejširší preventivní prohlídky (která může včasným odhalením choroby zachránit život) než do blamáže protěžované reklamou. Než bych investoval do reklamou protěžovaných výrobků "zdokonalujících" mé zdraví, raději bych si nechal poradit od lékaře. Raději od lékaře, než od naší jen pravdumluvící televize.

nahoru

 

 

Právo na lékařskou péči, zdravotní péče není právo

(18.7.2011)

Následující článek - pohled, názor  z USA dávám k zamyšlení všem, kteří se o problematiku zdavotnictví zajímají a vidí trochu dál nebo jinak než průměrný občan této země odchovaný socialismem a dogmaty a byrokracií Evropské unie.

Leonard Peikoff

V současných návrzích na paušální změny na poli lékařství se termín „socializované lékařství“ vůbec nepoužívá. Místo toho jsou slyšet požadavky po systémech „univerzálních“, „povinných“, systému „jednoho plátce“ a/nebo systému „jednotném“. Tyto požadavky míří k uplatnění jednoho modelu zdravotní péče (někdy s variantami) pro všechny Američany. Jde o model, v němž jsou veškeré lékařské služby hrazeny, a tudíž také řízeny vládními úřady. Někdy to navrhovatelé nazývají „znárodněným financováním“ nebo „znárodněným zdravotním pojištěním“. V upřímnějších dobách se tomu říkalo socializované lékařství. (Lin Zinser)

Následující projev byl pronesen 11. prosince 1993 pod záštitou organizace Američané pro svobodnou volbu v lékařství na zasedání radnice v Costa Mese v Kalifornii k tématu Zdravotní péče.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------


Většina lidí, kteří jsou proti socializovanému lékařství, je považují za morální, sledující dobré cíle, ale odmítají je jako nepraktické. Jde o vznešenou ideu, která z nějakých důvodů nefunguje. Nesouhlasím s tím, že socializované lékařství je morální a že sleduje dobrý cíl, avšak je nepraktické. Samozřejmě, že je nepraktické, nefunguje  – ale tvdrdím, že je  nepraktické, právě proto, že je nemorální. Není to případ vznešené teorie, ale selhání v praktické rovině. Je to případ zvrácené teorie, a tudíž katastrofy v rovině praktické. Chci se zaměřit na otázku morálky, o kterou tu především jde. Dokud lidé věří, že socializované lékařství je vznešený model, nedá se proti němu bojovat. Nelze zabránit realizaci vznešeného modelu – ne pokud je opravdu vznešený. Jedinou cestou, jak ho porazit, je odhalit jeho skutečnou tvář – ukázat, že jde o naprostý opak vznešenosti. To pak alespoň dává šanci k boji.

Co je morálka v tomto kontextu? Její americké pojetí je oficiálně stanoveno ve Vyhlášení nezávislosti. Potvrzuje nezcizitelná, individuální práva člověka. Všimněte si, že termín „právo“ je morálním (nikoli pouze politickým) termínem. Sděluje nám, že určitý způsob chování je správný, schválený, řádný, že jde o výsadní právo, jež má být ostatními respektováno, a do něhož se nemá zasahovat – a že pokud kdokoli poruší práva člověka, činí tak nesprávně, morálně nesprávně, dopouští se něčeho, co je neschválené, páchá zlo.

Našimi jedinými právy, jak dále pokračuje americké pojetí, jsou právo na život, svobodu, majetek a sledování štěstí. Toť vše. Podle Otců zakladatelů se nerodíme s právem na cestu do Disneylandu či na jídlo v McDonaldu, anebo na dialýzu ledvin (ani na jakýkoli ekvivalent těchto věcí odpovídajících realitě 18. století). Máme určitá konkrétní práva – a pouze tato práva.

Proč pouze tato práva? Všimněte si, že všechna legitimní práva mají jedno společné: jde o práva na jednání, nikoli na odměny od ostatních lidí. Americká práva neuvalují žádné povinnosti na jiné lidi, pouze negativní povinnost nechat druhého na pokoji. Tento systém člověku zaručuje šanci usilovat o to, o co usilovat chce – nezaručuje mu, že to dostane bez vlastního úsilí od někoho jiného.

Kupříkladu právo na život neznamená, že vaši sousedé vás musí živit a šatit. Toto právo znamená, že člověk má právo vydělat si na své jídlo a oblečení, třeba i tvrdým úsilím, a že nikdo nemůže násilně zastavit tuto snahu o získání těchto věcí nebo je člověku odcizit, když jich dosáhne. Jinými slovy: člověk má právo jednat a ponechat si výsledky svého jednání, to, co vyrobí, má právo vlastnit nebo s tím třeba obchodovat s ostatními. Avšak člověk nemá žádné právo na jednání či výrobky ostatních, leda za podmínek, s nimiž ostatní dobrovolně souhlasí.

Uvedu ještě jeden příklad: právo na sledování štěstí je právě přesně takové: právo na ono sledování – na určitý typ jednání člověka a na plody takového jednání – ne na nějakou záruku, že ostatní lidé učiní člověka šťastným nebo že se o to byť jen pokusí. Jinak by v této zemi nebyla žádná svoboda. Pokud pouhá touha po něčem, po čemkoli, uvaluje povinnost na jiné lidi, aby člověka uspokojili, pak nemají ve svých životech volby, nemohou rozhodovat o tom, co dělají, nemají žádnou svobodu, nemohou sledovat své štěstí. Vaše „právo“ na štěstí na jejich účet znamená, že se z nich stanou služebníci bez práv, tedy vaši otroci. Vaše právo na cokoli na účet jiných znamená, že ti jiní o svá práva přijdou.

Proto systém ve Spojených státech definuje práva tak, jak je definuje, tedy striktně jako práva na jednání. Toto byl přístup, který ze Spojených států učinil první skutečně svobodnou zemi v celých světových dějinách – a krátce nato také následně nejvelkolepější zemi v dějinách, nejbohatší a nejsilnější. Tato země se stala nejsilnější, protože její pohled na práva z ní učinil nejmorálnější zemi. Byla to země individualismu a osobní nezávislosti.

V dnešní době jsme však v této zemi svědky nárůstu principiální nemravnosti. Sledujeme, jak intelektuálové a politici zcela opouštějí mravní zásady, na kterých byly Spojené státy založeny. Jsme svědky úplné zkázy pojetí práv. Původní americká myšlenka byla zcela vyhlazena, je opomíjena , jako by ani nikdy neexistovala. Současným pravidlem politiků je opomíjet a porušovat skutečná lidská práva a zároveň se dohadovat o celé řadě práv, o kterých se nikomu v zakládajících listinách této země ani nesnilo – práv, která nevyžadují žádné zásluhy, žádné úsilí, vůbec žádné jednání toho, kdo se dožaduje pouze výsledků.

Člověk má na něco nárok, jak tvrdí politici, jednoduše proto, že to existuje a člověk to chce nebo potřebuje – tečka. Člověk má nárok to dostat od vlády. Kde to získá vláda? Co musí udělat vláda jednotlivým občanům –  s jejich individuálními právy – jejich skutečnými právy – aby mohla zrealizovat svůj slib dodání pečených holubů lidem zdarma?

Odpovědi jsou zjevné. Módní „práva“ vyhlazují skutečná práva – a z lidí, kteří ve skutečnosti vytvářejí zboží a služby, dělají služebníky státu. Rusové se přesně o takový systém pokoušeli několik desetiletí. Z jejich zkušeností jsme se bohužel nepoučili. A přece socialistické smýšlení je jasně patrné v úplně všech sférách – není třeba brát zdravotní péči jako zvláštní případ. Je to stejně zjevné, jako kdyby měla vláda v úmyslu vyhlásit všeobecné právo na jídlo nebo na dovolenou nebo na kadeřníka. Mám tím na mysli „právo“ v ono novém smyslu slova – tedy nikoliv, že je člověk svobodný a může těchto věcí dosáhnout svým vlastním úsilím a dovedností, ale že má morální nárok na to, aby tyto věci dostal zdarma, bez jakéhokoliv jednání z jeho strany, jednoduše jako almužnu od dobrotivé vlády.

Jak by měla být tato údajná nová práva naplněna? Vezměte si nejjednodušší případ: narodíte se s morálním právem, řekněme na péči kadeřníka o vaše vlasy, kterou má zajistit milující vláda zdarma všem, kteří si ji přejí nebo ji potřebují. Co by nastalo podle takovéto morální teorie ?

Kadeřník je zdarma, stejně jako vzduch, který dýcháme, a tak někteří lidé přijdou každý den s přáním drahé nové vlasové úpravy, vláda vyplácí čím dál víc, kadeřníci si libují ve svých nových tučných příjmech a tato profese se začne hrozivě rozmáhat; plešatí začnou chodit v houfech s požadavkem na vlasové implantáty zdarma, vznikne škola módních vyškubávačů obočí – vše je zdarma, platí vláda. Nepoctiví kadeřníci si samozřejmě užívají svůj velký den – ale stejně tak i ti poctiví. Pracují a utrácejí o sto šest a snaží se každému zákazníkovi splnit, co mu na očích uvidí, což je speciální vlasová péče a služby pro milionáře – vláda začíná křičet, rozpočet se vymyká kontrole. Náhle se roztrhne pytel se směrnicemi: musíme omezit počet kadeřníků, musíme omezit čas věnovaný ostříhání, musíme omezit povolené typy účesů. Byrokrati se začnou vrtat v tom, kolik vlasů by mělo být kadeřníkům dovoleno odstřihnout. A už je tady nové elektronické zpracování záznamů dodávaných inspektory a byrokratickou mašinérií. Zdá se, že někteří kadeřníci stále příliš bohatnou, určitě dostávají víc, než je jejich spravedlivý podíl na celkové vlasové pokrývce všech obyvatel, a tak musí kadeřníci začít žádat o potvrzení potřeby, aby si mohli koupit břitvy. Také jsou založeny kontrolní komise v oboru, aby hodnotili vzhled každého účesu, komise, ve kterých zasedají jak ti nepoctiví, tak ti přehnaně poctiví a usilují o to, aby nikdo nebyl příliš špatný ani příliš dobrý nebo příliš zaměstnaný nebo naopak příliš nezaměstnaný stříháním. A tak dál. Konečně přijdou na řadu fronty ubohých zákazníků, kteří čekají na svou šanci, aby byla jejich kštice rutinně oškubána znuděnými, ochromenými střihači, z nichž někteří zasněně vzpomínají na staré dobré časy, kdy všechno bylo tak nějak mnohem lepší.

Myslíte si, že by se situace dala zlepšit tím, že by existovala družstva vlasové péče, která by byla spravována vládou? – angažovala by se v řízeném „konkurenčním“ boji, vše řízeno vládou, aby si mohla koupit pojištění na ostříhání od společností spravovaných vládou?

Pokud je tohle to,  k čemu by došlo v případě vládou řízené péče o vlasy, co jiného může asi nastat – ono se už to vlastně začíná dít – v případě pojetí zdravotní péče jako práva? Zdravotní péče je v moderním světě komplexní, vědeckou, technologickou službou. Jak se může někdo narodit s právem na takovou věc?

V rámci amerického systému má člověk právo na zdravotní péči, pokud za ni může zaplatit, tj. pokud si ji může zasloužit vlastním jednáním a úsilím. Ale nikdo nemá právo na služby žádného jednotlivého odborníka nebo profesní skupiny jednoduše proto, že si je přeje a naléhavě je potřebuje. Sama skutečnost, že potřebuje tyto služby tak naléhavě, je důkazem, že by měl raději respektovat svobodu, nedotknutelnost a práva lidí, kteří je poskytují.

Člověk má právo na práci, nikoli na okrádání ostatních o plody jejich práce, nikoli na jednání, které z ostatních dělá obětní, bezprávná zvířata, která se namáhají, aby splnila jeho potřeby.

Někteří z vás se možná v tuto chvíli zeptají: Ale mohou si lidé dovolit zdravotní péči na vlastní náklady? I když ponecháme stranou současné vládou nadsazené ceny v lékařství, odpověď zní: Samozřejmě si to lidé dovolit mohou. Odkud si myslíte, že pocházejí peníze právě teď na hrazení toho všeho – kde vláda bere své domněle neomezené prostředky? Vláda není výrobní organizací, nemá žádné zdroje bohatství kromě konfiskace bohatství občanů pomocí daní, deficitního financování a podobných praktik.

Možná ale namítnete, že to jsou přece „bohatí“, kteří nyní skutečně hradí náklady za lékařskou péči – bohatí, ne široké lidové masy? Jak se stále dokola prokazuje, nikde neexistuje dostatek bohatých k snížení nákladů vlády. Jde o širokou střední třídu ve Spojených státech, která je jediným zdrojem takového množství peněz, které státní programy, jako je státní zdravotní péče, vyžadují. Jednoduchým příkladem je skutečnost, že všechny tyto nové programy spočívají přímo na bedrech nikoli velkých firem, ale drobných podnikatelů, kteří v současné ekonomice zápasí o pouhé přežití. V rámci jakéhokoli socializovaného režimu to jsou právě „drobní lidé“, kteří za něj zaplatí nejvíc – pod nesmyslnou záminkou, že „lidé“ si nemohou dovolit to a to, a tak se toho musí ujmout vláda. Kdyby si lidé nějaké země opravdu nemohli dovolit určitou službu – jako je tomu například v Somálsku – ani žádná vláda, právě z tohoto důvodu, by si ji nemohla dovolit.

Někteří lidé ve Spojených státech si lékařskou péči opravdu dovolit nemohou. Ale jsou nutně drobnou menšinou ve svobodné nebo i polosvobodné zemi. Kdyby byli ve většině, země by zcela zbankrotovala a nemohla by ani pomyslet na státní lékařský program. Co se této drobné menšiny týče, ve svobodné zemi musí spoléhat výhradně na soukromou, dobrovolnou charitu. Ano, na charitu, laskavost lékařů nebo těch, kdo mají dost peněz – na charitu, nikoli na právo, tj. nikoli na údajné právo na životy a práci ostatních. A taková charita, dovolím si říci, tu vždy v minulosti Ameriky byla k dispozici. Zastánci programů Medicaid a Medicare za prezidenta Lyndona Johnsona netvrdili, že chudým a starým se dostávalo v 60. letech špatné péče. Tvrdili, že pro kohokoli je potupné, když se musí spoléhat na charitu.

Ale faktem je, že nelze skoncovat s charitou tím, že ji začneme jinak nazývat. Pokud člověk dostává zdravotní péči za nic, prostě jen proto, že dýchá, dostává se mu pořád charity, ať už to politik, lobbista či aktivista nazývá „právem“, či nikoli. Nazývat ji právem, když se o ni příjemce nijak nezasloužil, je pouze násobení zla. Je to pořád charita – i když teď již vynucená zločinnou taktikou násilí, která se skrývá pod nepravým jménem.

Jak tomu bývá s jakoukoli dobrou věcí nebo službou poskytovanou některými konkrétními skupinami lidí, pokud se pokusíte učinit z jejího všeobecného poskytování právo, zároveň tím zotročíte poskytovatele této služby, zničíte tu službu a skončíte zanedbáváním samotných zákazníků, kterým máte službu dodávat. Nazývat „lékařskou péči“ právem pouze zotročí lékaře, a tedy poškodí kvalitu lékařské péče v této zemi, jak už se to socializovanému lékařství povedlo po celém světě, kdekoli se o to snažili, včetně Kanady (narodil jsem se v Kanadě a něco o tom systému vím z první ruky).

Rád bych objasnil stanovisko o socializovaném lékařství jako zotročování lékařů. Dovolte mi, abych na tomto místě citoval z článku, který jsem napsal před pár lety pod názvem Lékařství: smrt profese.

„V lékařství především musí myšlení zůstat svobodné. Léčba v sobě nese bezpočet variant a možností, které musí být brány v úvahu, zváženy a dovedeny v závěr v lékařově mysli a podvědomí. Život člověka závisí na soukromé, vnitřní podstatě lékařových schopností: závisí na vstupních informacích, které vstoupí do jeho mozku, a na zpracování, kterého se těmto vstupním informacím od něj dostane. Co se v současnosti vkládá do této rovnice? Nejsou to už pouhá lékařská fakta. V současné době do jeho mozku vstupuje, ať už v jakékoli podobě, následující uvažování: „Správce klasifikačního systému (vlastně nemocnice nebo člověk ze zdravotní pojišťovny snažící se kontrolovat náklady) bude zuřit, když budu operovat, ale právník si mě pěkně podá kvůli zanedbání péče, pokud operovat nebudu – a můj sok, který vede místní kontrolní komisi, dává v takových případech přednost počítačovým testům; nemohu si dovolit být s ním v rozporu, ale konzervativci tady s takovým postupem nesouhlasí a nedovolí počítačový monitor pro naši nemocnici – a kromě toho Úřad pro kontrolu léčiv zakazuje lék, který bych měl předepsat, i když se hojně užívá v Evropě, a daňový úřad asi pacientovi za něj nedovolí odpočet daně, co se dá dělat, a nezískám radu specialisty, protože nejnovější pravidla Medicare zakazují konzultace při této diagnóze. A možná bych ani neměl toho pacienta brát, je tak nemocný – konec konců někteří lékaři upravují svůj seznam pacientů, přijímají jen ty nejzdravější, a tak jejich průměrné náklady jsou pak nižší než ty mé, a vypadá to špatně pro má zaměstnanecká privilegia.“ Chtěli byste, aby se vaším případem lékař zabýval takhle – lékař, který bere v úvahu vaše objektivní lékařské potřeby a  protichůdné, nesrozumitelné požadavky asi devadesáti různých státních a federálních vládních úřadů? Kdybyste byli lékařem, mohli byste tomuhle vyhovět? Mohli byste hledat postranní cestičky anebo se zabývat nepochopitelnými věcmi? Ale jak byste nemohli? Tyto úřady jsou skutečné a rychle získávají absolutní moc nad vámi a vaším myšlením a vašimi pacienty.
V takovémto příšerném světě, pokud se hrozící regulace stanou skutečností, myšlení nemá naději. Nikdo se nemůže racionálně rozhodnout, co má učinit. Lékař buď poslouchá nejmocnější úřad – nebo se čas od času pokouší nepozorovaně propašovat trochu dobré zdravotní péče, nebo, jak činí dnes mnozí, to prostě vzdá a odejde z oboru.“ (Hlas rozumu: eseje v objektivistickém myšlení - The Voice of Reason: Essays in Objectivist Thought, NAL Books, 1988, s. 306-307)

Jakýkoli povinný a jednotný model zlikviduje kvalitu lékařské péče v této zemi – protože zlikviduje lékařskou profesi. Lékařům sváže ruce i nohy a vydá je na milost a nemilost byrokratům.

Lékaři, jejich pacienti a my všichni máme naději pouze tehdy, pokud se lékaři budou dovolávat morálního principu. Myslím tím prosazení jejich vlastních osobních individuálních práv – jejich skutečných práv v této věci – jejich práva na svůj život, svobodu, majetek a své sledování štěstí. Vyhlášení nezávislosti se vztahuje i  na lékařskou profesi. Musíme odmítnout myšlenku, že lékaři jsou otroci, jejichž posláním je sloužit ostatním na rozkaz státu.

Lékaři, jak napsala Ayn Randová, nejsou sluhy svých pacientů. Jsou to „obchodníci, jako kdokoli jiný ve svobodné společnosti, a měli by toto označení nést hrdě, uvážíme-li, jak zásadní význam mají služby, které nabízejí.“

Boj proti socializovanému lékařství závisí na tom, aby lékaři proti němu vystupovali – nejen z praktických důvodů, ale především z důvodů morálních.  Lékaři musí bránit sebe a své vlastní zájmy jako věc nejvyšší spravedlnosti, vyzdvihovat mravní princip, nejpřednější mravní princip: zachování sebe sama.

-------------------------------

Dr. Peikoff  byl přidruženým redaktorem díla Ayn Randové The Objectivist a The Ayn Rand Letter (1971-76). Je autorem knihy Objektivismus: Filozofie Ayn Randové ( Objectivism: The Philosophy of Ayn Rand.) Je zakladatelem Institutu Ayn Randové - Ayn Rand Institute.

Poznámky
Americans for Free Choice in Medicine - http://www.afcm.org/
Single payer healthcare - http://en.wikipedia.org/wiki/Single_payer
Medicaid - http://en.wikipedia.org/wiki/Medicaid
Medicare - http://en.wikipedia.org/wiki/Medicare_%28United_States%29
DRG administrator – Diagnosis Related Group - v textu přeloženo jako „správce klasifikačního systému“
HMO – Health Maintenance Organization – v textu přeloženo jako „zdravotní pojišťovna“
PRO – Peer Review Organization – v textu přeloženo jako „Kontrolní komise“
IRS – Internal Revenue Service – v textu přeloženo jako „Daňový úřad“
FDA – Food and Drug Administration – v textu přeloženo jako „Úřad pro kontrolu léčiv“

Z anglického originálu „Health Care Is Not a Right“ přeložil Robert Chalupecký, září 2009

nahoru

 

 Soukromá inzerce - prodej klavíru (křídla)

Nabízím k prodeji  klavír křídlo. Jeho zajímavá historie, technické parametry a fotodokuemntace je uvedena níže. Prodejní cena je 19 tisíc Kč, odvoz klavíru si zajišťuje kupec.


Zajímavá historie klavíru

     Skončila první světová válka.  Velká plocha lesů tehdy patřila rodu Lichtenštejnů, jejichž Vrchním lesním správcem byl po válce ustanoven přímo knížetem Lichtenštejnským p Egon Illing. Ne náhodou. Pan Egon Illing vyrůstal v rodině knížete od malička, kníže mj. hradil jeho studia na střední lesnické škole v Písku a vysoké škole ve Vídni. Po studiích se p. Egon Illing oženil a založil rodinu. Za dobu jeho funkce se rodina několikrát stěhovala, posledním sídlem byl zámek ve Ptení u Prostějova, šlo spíše o zemanskou tvrz, kterou nechal upravit  (snížení věží, které hrozily spadnutím).  

     Byla to doba, kdy známkou vyšší společnosti bylo vlastnit hudební nástroj a pořádat večírky provázené i klavírní exhibicí. Tehdy byl do zámku zakoupen tento klavír - křídlo.  Byl vyroben ve Vídni, ve firmě Piano - Forte-Fabrik, firmou založenou panem Juliem Eckelem v r. 1870. Klavír přečkal druhou světovou válku a skončil v rukou potomků Vrchního lesního správce. Ti na něj více či méně aktivně hráli. V r. 2011 prodělal zcela zásadní opravu a renovaci, aktuální stav viz foto (odkaz je níže uvedený).  Zchátralou zemanskou tvrz ve Ptení lze ještě dnes navštívit.


Technické parametry klavíru

Rozměry: délka 171 cm, šířka 150 cm. Vídeňská mechanika. Zásadní renovace v r. 2011.


Odkaz na foto dokumentaci  (zkopíruj a vlož do vyhledávače)

https://drive.google.com/open?id=1LCiI3u19o-TyzUGr6m_dhp5eZuExN29p

foto klaviru