Další informace

Očkování proti chřipce v r. 2018

23.10.2018

Zájemci  z řad registrovaných pacientů  o očkování proti chřipce  mohou kontaktovat telefonicky nebo mailem  moji sestru a objednat si očkování - po kontrole a odsouhlasení lékařem  budto  klienty  naočkujeme z našich zásob (levnější varianta pro pacienty) a nebo jim bude předepsána vakcina na recept, tu si vyzvednou v lékárně a v ambulanci jim bude aplikována. Po aplikaci vakciny je nutné zůstat cca 20 minut v ambulanci pod dozorem k odsledování sice velmi vzácných, ale existujících, vážných vedlejších reakcí. V době aplikaci vakciny musí být objednatel alespoň 10 dní zdráv (nenachlazen, bez horeček). O nevhodnosti očkovací látky pro konkrétního zájemce rozhoduje lékař.

Vzhledem k epidemiologické situaci očkujeme od  24.10.2018 do  31.1.2019

Ekonomika očkování

Očkovací látku včetně aplikace si hradí každý klient sám.  Vyjímky viz níže.  Cena očkovacích látek přes lékárny  se pohybuje  kolem 250 - 340 Kč  Pokud si očkovací látku (Influvac tetra) objednáte závazně přes naší ambulanci, pak počítejte s výhodnou částkou  250-260 Kč Aplikace vakciny (posouzení zdravotního stavu,aplikace očkovací látky, observace, administrace ....) v naší ambulanci stojí 206 Kč  (= cena stanovená zdravotními pojištovnami). Naše ambulance nabízí v tuto dobu dostupnou  očkovací látku Influvac Tetra (zájemci, necht si nalistují preparát na www). Klient po naočkování od nás dostane stvrzenku, kterou může předložit pojištovnám, které mohou dle svých programů pak část peněz klientům vrátit.

Pojištovny hradí vybraným pacientům  očkovací látku částečně do 250 Kč, zbytek  (0 - 80 Kč) musí doplatit, aplikaci vakciny (206 Kč) za ně zaplatí pojišťovna. Jedná se o tyto klienty:  nad 65 let věku,  pacienti s cukrovkou, pacienti po odstranění sleziny a po transplantaci krvetvorných buněk, dále pacienti se  závažným farmakologicky řešeným onemocněním cév a dýchacích cest nebo ledvin.  O tom, jestli pac. spadá to této skupiny rozhoduje lékař.

Účinnost vakciny.

Každý sám za sebe se musí rozhodnout, zda-li se nechá naočkovat nebo ne. Vakcina je účinná tehdy, když se tvůrci vakciny "strefí" přibližně do genomu chřipkového viru a když tento chřipkový virus se skutečně v naší republice rozšíří. Vakcina nechrání proti běžným nachlazením a virozám (ty nejsou způsobeny chřipkovými viry). U malé části očkované populace může vakcina  po naočkování způsobit  lehké pseudochřipkové příznnaky, které  odezní, a také přechodné oslabení imunity. Jsou popsány  naštěstí vzácné alergické reakce.

nahoru

Preventivní prohlídky pro registrované pacienty

(2. 06. 2012)

Toto preventivní vyšetření je zaměřeno na včasné zjištění závažných onemocnění, zejm. kardiovaskulárních, metabolických a onkologických. Nelze je zaměňovat s preventivními prohlídkami do zaměstnání, které řeší zásadní otázku, zda-li jste a do jaké míry schopen(a) navrhované práce a zda-li práce Vám zdraví nepoškozuje.

Každému člověku bez ohledu na věk  absolvování preventivní prohlídky více než doporučuji. Pokud se i závažná či zákeřná nemoc zjistí zavčas, šance na její zdolání jsou nepoměrně větší než když se řeší, až jsou potíže..

Jest otázkou, jak často má být prohlídka provedena a jaká by měla být její náplň. Ze zdravotního pojištění je preventivní prohlídka hrazena jednou za 2 roky a její nápln je daná vyhláškou č. 70/2012 Sb. Bohužel, a to je potřeba podtrhnout, tato náplň daná vyhláškou je z odborného hlediska nedostačující, a k odhalení mnohých vážných onemocnění (natož v jejich začátcích) jistě nevede. Nicméně je vyjádřením míry ochoty a možností pojištoven/státu za své občany platit.

Znalost toho,  co dokáže nebo spíše nedokáže vyhlášková podoba preventivek odhalit, mne vedla k zamyšlení, jak se k dané problematice postavit. Došel jsem k závěru, že pokud zdravotní pojištovny a/nebo politici nemohou nebo nechtějí hradit preventivní smysluplná vyšetření, pak v zájmu zdrtaví svých pacientů tato smysluplá  vyšetření pojmenuji a nabídnu je pacientům,  byť za jejich úhradu.

Moje ambulance tedy  nabízí registrovaným občanům preventivní prohlídku:

  1. v intencích vyhlášky, a tedy hrazenou ze zdravotního pojištění
  2. jako 1 + navíc část nad rámec vyhlášky, tato část navíc je hrazena občany ze svého Nabízená vyšetření jsem rozdělil podle jejich významu pro odhalení život zkracujících chorob do 3 balíčků, z nichž si občan může dle svého zvážení a své peněženky vybrat.

Zatímco vyhláškovou podobu ( bod 1) považuji za dosti nedostačující, pak vyhláškovou verzi obohacenou o balík smysluplných vyšetření (bod 2) považuji za skutečné významné snížení rizika neodhalení začínající nebo probíhající zákeřné nemoci.

Nejsem povinnen bod 2 poskytovat. Z lékařského hlediska jsem však přesvědčen o významu této nabídky pro zdraví lidí a jako nadstandart, byť placený pacientem, jsem se rozhodl jej u mne registrovaným lidem nabízet. Ceny těchto vyšetření jsem v rámci dostupnosti ponechal nízké . Začínají někde od pár korun a končí cenou nepřevyšující hodnotu jedné plné nádrže benzinu do auta . Na rozdíl od jiných zdravotnických zařízení nabízejících podobné služby jsou naše ceny i násobně menší.

Moje ambulance, pokud to dovolí provozní možnosti, Vás (u mne registrované občany) bude na preventivní prohlídky vyzývat a nabízet Vám výše uvedené podoby prohlídek včetně cen, nicméně, není to mou povinností, a raději si dvouleté termíny hlídejte sami.

Postup: Zájemci o preventivní prohlídku se přihlásí sestře, s ní se domluví na provedení vyšetření v rámci a nad rámec vyhlášky, přičemž vyšetření nad rámec vyhlášky v ambulanci zaplatí. S provedenými vyšetřeními se pak dostaví na objednaný den a hodinu do ambulance (tj. odpadne delší čekání), kde bude provedeno vyšetření lékařem, posouzení vyšetření a závěr.

nahoru

Preventivní prohlídky pro NEregistrované pacienty

(2.6.2012)

Pokud mi kapacita mého zdravotnického zařízení dovolí, jsem ochoten poskytnout preventivní prohlídku ve výše uvedené podobě i neregistrovaným pacientům. Zdravotní pojištovny však mně, jako neregistrujícímu lékaři, vyšetření ani v intencích vyhlášky (viz výše) nehradí, takže celé vyšetření by bylo za plnou úhradu pacientem. Podrobnosti se neregistrovaní klienti mohou dozvědět při osobní návštěvě ambulance od mé zdravotní sestry.

 

Recepty v elektronické podobě

Za zákona musí lékaři od r. 2018  předepisovat elektronické recepty, přičemž v r. 2018 byly lékářům ještě tolerovány klasické papírové recepty. To se však od r. 2019 mění.

Většina lékařů je proti elektronickým receptům.Obávají se o bezporuchovost systému (jak se ukázalo, právem), větší časovou náročnost při vystavovávní receptu a zejm. proto, že se jedná o dalšího Velkého bratra. Od každého pacienta, který navštíví ordinaci, jdou data s diagnozou., úkonem lékaře elektronicky na server zdravotní pojištovny a z lékárny pak na tento server  ještě vyzvednuté předepsané léky. Zdravotní pojištovna je organizace, která nepodléhá přímo exekutivě (vládě).  Nyní bylo založeno další centrum těchto informací a to server pod SUKLEm (Státní ústav pro kontrolu léčiv), takže obsah receptu, identifikační udaje pacientů event. jejich telefonní číslo a/nebo mailová adresa lékař elektronicky odesílá této organizaci, která je přímo řízená Ministerstvem zdravotnictví. Nikdo po četných  zkušenostech v České republice nevěří v nepodplatitelnost úředníků, vlády a politiků. Jinými slovy, Vaše citlivá data opět visí někde na internetu a jsou zneužitelná a jedná se o data, která Vás dokáží v rukou nepovolaných zničit. A je samozřejmě o ně obrovský zájem (nabízí se banky, pojištovny, politici, reklamní agentury, obchody, právníci ....... ). Navíc, Česká komora podala žalobu na neznámého pachatele, nebot "vývoj" této platformy stál daňové poplatníky neuvěřitelné stovky milionů a platforma stále nefungovala. Lze více než tušit, že se jednalo o další tunel.

V tomot státě je to další počin nebezpečné kontroly občanů této republiky. Míra sledování občanů tohoto státu za jeho historii nemá obdoby. Jsme tak sledování, že komunisté v socialistickém Československu mohou jen závidět a žasnout, co je všechno možné. Sociálni sítě, mailová korespondence, v podstatě celý internet, telefonní sdlužby, uřednické rejstříky .....  vše je sledováno státem (mj. národními  a zahraničními tajnými  bezpečnostními službami ...) a nejen státem. Jsme lehko dohledatelní a lehko zničitelní, skoro není úkrytu. Přestáváme být svobodní. Jako fraška a výsměch našim občanům je pak GDPR (mj. s účastí na tomto produktu naší paní Jourové z EU). GDPR z nás občanů dělá pitomce, zatěžuje nás další neproduktivní administrativou, a hlavně - zásadní problém nesvobody člověka totiž neřeší.

Vraťme se k receptům. Naši pacienti se musí smířit s tím, že jejich citlivá data se odesílají na servery  nejenom zdravotních pojištovnen, ale  jako novum i na server SUKLu. Každý z pacientů, žádající o recept, si muže vybrat ze 4 forem předání receptu:

1) klasicky dostane papírový recept do ruky v ambulanci, místo podpisu lékaře je tam čárový kod.  2)  Stejný recept můžeme pac poslat na jeho náklady poštou. 3) Místo receptu pacientovi pošleme prostřednitvím servru SUKLu SMS (shluk písmen a čísel) na jím udané telefonní číslo, na server SUKLu tedy posíláme i pacientovo telefonní číslo, SMS hradí SUKL.  4) Místo receptu pacientovi pošleme prostřednictví SUKLu mail, který dojde pacientovi zaheslovaný, heslem je rodné číslo pacienta. Na server SUKLu tedy posíláme i pacientovu mailovou adresu. Mailovou zprávu i s čárovým kodem je potřeba si vytisknout na papír nebo mít svůj mobil propojený s mailovou poštou tak, aby na mobilu byl čitelný čárový kod. Existují mobilní aplikace, které SMS s kodem receptu v mobilu převedou na čárový kod. 

Prosíme, vyberte si jednu z možností a té se budeme držet celý rok, nebot časově nejvíce náročné je stále měnit u Vás nastavení. Děkujeme

Zkušenost je zatím taková, že Ti, kteří mají e-mailovou poštu propojenou s mobilem, volí 4), tj. mail, ostatní volí SMS, tj. 3) event. klasiku  1) a 2).

Vyzvednutí léku vlékárně: V lékárně pak pacient lékárníkovi dá  do ruky v případě 1) a 2) papírový recept, v případě 3) mobil se SMS (nadiktuje shluk písmen a číslic) a v případě 4) doma z mailu vytisklý papír s receptem nebo dá lékárníkovi do ruky místo tohoto papíru  mobil s mailem a viditelným čárovým kodem.

Objednávání receptu u lékaře nadále stejně:  1) vhozením žádosti do schránky ambulance, 2) telefonicky u sestry  3)  nebo mailem na mail sestry.  Lékař vystaví recept do 4 pracovních dní. V případě jeho delší absence jedno balení předepíše zastupující lékař.  Pozor, lékař  může předepisovat léky max. na 1/4 roku. Je tedy potřeba při objednání udat přesný název léku, jeho sílu a počet tbl. v balení a počet těchto požadovaných balení max. na 1/4 roku. Prosím, napočítejte si to sami, my nemáme prostor a čas počítat za Vás .Léky chcete Vy.  

 

 

Pojišovna  205, tj. ČPZP (Česká průmyslová zdravotní pojišťovna) aneb řetězec Agel

2.6.2012)

Tímto článkem nechci napadat konkrétně řetězec Agel, ale jakýkoliv řetězec či skupinu podnikatelů, kteří v jedné osobě  poskytují zdravotní služby (vlastní zdravotnická zařízení) a sami sobě si je  platí (mají svou zdravotní pojišťovnu).  Především chci apelovat na zdravý rozum našich občanů, jejich zkušenosti a svobodu jejich vůle a rozhodování.

Mám nedůvěru k této pojišťovně. Má nedůvěra k této pojištovně pramení z jednoduchého úsudku, který nyní načrtnu.

Nikdo z nás neví, kdy onemocní, každého z nás může kdykoliv postihnout i velmi vážné onemocnění, kde jde o život. Zejm. v těchto chvílích člověk potřebuje velmi dobrého a motivovaného (tj. i dobře zaplaceného) lékaře a někoho (zdravotní pojišťovnu), která mu bude ochotna i velmi finančně náročnou léčbu uhradit. A tady vidím největší problém u řetezce Agel.

Řetězec Agel totiž vlastní (česky zprivatizoval) spoustu zdravotních zařízení na Moravě. Rozpíná se dál a skupuje zařízení další. Nyní má i vlastní pojištovnu a skupuje další, takže okruh plátce a poskytovatele se propojil. Firmu Agel více než polostátní ostatní zdravotní pojištovny zajímá maximalizace zisku.  Tu lze dosáhnout jedině takto: nezaplatí personál (tj. mizí motivace Vás léčit) nebo omezí jeho počet a dále - v maximální míře neposkytne či omezí zdravotní péči poskytovanou svým pojišťencům (tj. léčbu Vám neposkytne v náležité šíři a kvalitě, aniž to tušíte). Přičemž konstatní příjem z povinného zdravotního pojištění  (Vaše daně) by Agelu na účty plynul dál.  Je jenom věcí morálky (v českém podnikatelském světě téměř nevyužívaná kategorie) a rizika soudních procesů a žalob vůči Agelu (které Agel i při prohře lehce zaplatí), které budou určovat laťku ochoty Agelu zaplatit pacientům náležitou léčbu. Navíc tím, že na Moravě konkurenčních neagelovských zařízení ubývá, dostává se nemocný člověk do další pasti - přestává mít možnost výběru a je vydán fírmě - řetězci Agel na pospas. Přičmž u tohoto řetězce nejde o potraviny, ale o zdraví !

Teoreticky nejvíce jsou ohroženi právě pojištěnci této pojištovny. Na nich právě řetězec neposkytnutím nebo omezením péče (jakkoliv maskovaně) vydělá. Pojištněcům jiných pojištoven péči rád a co nejširší poskytne, protože plátcem je někdo jiný (jiná pojištovna).

Samozřejmě, řetězec může namítat, že má ty nejušlechtilejší úmysly blížící se až charitě. Možná, nicmnéně každou změnou rozložení  vlastníků  a peněz tyto úmysly mohou dostat ze dne na den nafrak. Na politickou scénu s její neúplatností a postranními finančními a mocenskými úmysly spoléhat nelze, dosti na tom, že něco takového, jako spojení plátce a poskytovatele  mohlo vůbec vzniknout a ještě se rozšiřovat.

Prosím, skutečně zvažte, jakého si vyberete plátce diagnostiky a léčby Vašich zdravotních potíží. Před změnou jakékoliv zdravotní pojištovny v jinou doporučuji celou věc prokonzultovat s Vašimi ošetřujícími lékaři.

 

nahoru

Očkování proti hepatitidě (žloutence) typu B

Prosím, skutečně zvažte očkování proti vážnému onemocnění - infekční hepatitidě B. Očkovat lze kdykoliv v roce, cena očkování včetně vakcín (3 injekcí) se pohybuje kolem 2100 - 2400 Kč. Některé zdravotní pojištovny po předložení stvrzenky o zaplacení očkování vakcinou paciantovi část nákladů uhradí (podrobnějiší informace u Vaší zdravotní pojišťovny) Očkování zahrnuje aplikací 3 injekcí do svalu (ramene) s určenými časovými rozestupy.

Zájemci, po konzultaci s lékařem, nechť se nahlásí sestře, bude jim vakcina předepsána na recept, vakcinu si pak v té či oné lékárně vyzvednou a v naší ambulanci bude započato s očkováním.

Poznámky:

  1. Na rozdíl od očkovacích látek "typu chřipka" je očkovací látka vysoce efektivní a její ochranný účinek se počítá na roky.
  2. Je více než vhodný pro populaci žijící sexuálním životem, řidiče a sportovce a skupiny lidí s riziky úrazu, a pro četné další rizikové skupiny jako jsou osoby žijící s již nemocnými, homosexuálové intravenosní narkomani, ..... atd.
  3. Existuje očkovací látka(y) proti hepatitidě B a zároveň i hepatitidě A. Cena očkování se pohybuje kolem 4500 - 5000 Kč, někdy jsou i slevové akce.

MUDr. Ivo Porteš

nahoru

Očkování proti klíšťové encephalitidě

Očkovat lze kdykoliv v roce, ideálně začít hned na podzim. Cena očkování včetně vakcín (3 injekcí) se pohybuje kolem 1750 - 1900 Kč. Některé zdravotní pojištovny po předložení stvrzenky o zaplacení očkování vakcinou paciantovi část nákladů uhradí (podrobnějiší informace u Vaší zdravotní pojišťovny) Očkování zahrnuje aplikací 3 injekcí do svalu (ramene) s určenými časovými rozestupy.

Zájemci, po konzultaci s lékařem, nechť se nahlásí sestře, bude jim vakcina předepsána na recept, vakcinu si pak v té či oné lékárně vyzvednou a v naší ambulanci bude započato s očkováním.

MUDr. Ivo Porteš

nahoru

Reklama v televizi

(24.3.2008)

Je až neuvěřitelné, jaké z Vás ,a vlastně z nás všech, dělají reklamy na léky, potravní doplňky a potraviny pitomce. Lékaři se při sledování těchto reklam otevírá kudla v kapse. Stupidita, prosťounká přímočarost v souvislostech jevů, naprostá neodbornost a co je nejhorší, lživost, jsou urážkou a podceňováním slušného a průměrně inteligentního člověka. Kdo trochu lucidní může uvěřit tomu, že pomazání zad nejmenovaným preparátem odstraní chronické bolesti, že nejmenovaný lék proti nadýmání se může užívat stále, že existuje či funguje L-kasei imunitas či ....actiregularis (či jak?), kdo může uvěřit neuvěřitelné či dvojí či trojí síle nejmenovaného vitaminového preparátu či vody, preparátům či dokonce mastem na zhubnutí a dalším blbostem. Domnívám se, že tyto výrobce a tvůrce reklam by měli pozavírat za veřejnou blamáž. Nicméně Ti, kteří ve své slabé chvilce uvěří těm nesmyslům, plní otevřenou náruč lékáren a jsou ochotni utratit řádově stokoruny i tisíce korun. Na druhé straně jsou lidé "na mrtvici", když si mají doplatit lék, který jim nade vši pochybnost prodlužuje či zkvalitňuje život.

Z mého pohledu lékaře chybí lidem v jejich vztahu ke zdraví kvalitní informace. Pokud chce člověk investovat do svého zdraví, pak existují možná méně pohodlné, ale jistě účinnější a efektivnější cesty. Jsou jimi pravidelná životospráva, přiměřená psychická, fysická zátěž, odpočinek, dále pravidelné absolvování preventivních prohlídek (ovšem ne těch pseudoprohlídek, které hradí zdravotní pojišťovny), samokontrola ve vztahu k možným příznakům nádorového onemocnění. Nekouřit, alkohol přiměřeně, neužívat drogy... atd., jedná se o chronicky známá, o to více nedodržovaná, opatření. Z mého pohledu bych raději peníze investoval do co nejširší preventivní prohlídky (která může včasným odhalením choroby zachránit život) než do blamáže protěžované reklamou. Než bych investoval do reklamou protěžovaných výrobků "zdokonalujících" mé zdraví, raději bych si nechal poradit od lékaře. Raději od lékaře, než od naší jen pravdumluvící televize.

nahoru

 

 

Právo na lékařskou péči, zdravotní péče není právo

(18.7.2011)

Následující článek - pohled, názor  z USA dávám k zamyšlení všem, kteří se o problematiku zdavotnictví zajímají a vidí trochu dál nebo jinak než průměrný občan této země odchovaný socialismem a dogmaty a byrokracií Evropské unie.

Leonard Peikoff

V současných návrzích na paušální změny na poli lékařství se termín „socializované lékařství“ vůbec nepoužívá. Místo toho jsou slyšet požadavky po systémech „univerzálních“, „povinných“, systému „jednoho plátce“ a/nebo systému „jednotném“. Tyto požadavky míří k uplatnění jednoho modelu zdravotní péče (někdy s variantami) pro všechny Američany. Jde o model, v němž jsou veškeré lékařské služby hrazeny, a tudíž také řízeny vládními úřady. Někdy to navrhovatelé nazývají „znárodněným financováním“ nebo „znárodněným zdravotním pojištěním“. V upřímnějších dobách se tomu říkalo socializované lékařství. (Lin Zinser)

Následující projev byl pronesen 11. prosince 1993 pod záštitou organizace Američané pro svobodnou volbu v lékařství na zasedání radnice v Costa Mese v Kalifornii k tématu Zdravotní péče.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------


Většina lidí, kteří jsou proti socializovanému lékařství, je považují za morální, sledující dobré cíle, ale odmítají je jako nepraktické. Jde o vznešenou ideu, která z nějakých důvodů nefunguje. Nesouhlasím s tím, že socializované lékařství je morální a že sleduje dobrý cíl, avšak je nepraktické. Samozřejmě, že je nepraktické, nefunguje  – ale tvdrdím, že je  nepraktické, právě proto, že je nemorální. Není to případ vznešené teorie, ale selhání v praktické rovině. Je to případ zvrácené teorie, a tudíž katastrofy v rovině praktické. Chci se zaměřit na otázku morálky, o kterou tu především jde. Dokud lidé věří, že socializované lékařství je vznešený model, nedá se proti němu bojovat. Nelze zabránit realizaci vznešeného modelu – ne pokud je opravdu vznešený. Jedinou cestou, jak ho porazit, je odhalit jeho skutečnou tvář – ukázat, že jde o naprostý opak vznešenosti. To pak alespoň dává šanci k boji.

Co je morálka v tomto kontextu? Její americké pojetí je oficiálně stanoveno ve Vyhlášení nezávislosti. Potvrzuje nezcizitelná, individuální práva člověka. Všimněte si, že termín „právo“ je morálním (nikoli pouze politickým) termínem. Sděluje nám, že určitý způsob chování je správný, schválený, řádný, že jde o výsadní právo, jež má být ostatními respektováno, a do něhož se nemá zasahovat – a že pokud kdokoli poruší práva člověka, činí tak nesprávně, morálně nesprávně, dopouští se něčeho, co je neschválené, páchá zlo.

Našimi jedinými právy, jak dále pokračuje americké pojetí, jsou právo na život, svobodu, majetek a sledování štěstí. Toť vše. Podle Otců zakladatelů se nerodíme s právem na cestu do Disneylandu či na jídlo v McDonaldu, anebo na dialýzu ledvin (ani na jakýkoli ekvivalent těchto věcí odpovídajících realitě 18. století). Máme určitá konkrétní práva – a pouze tato práva.

Proč pouze tato práva? Všimněte si, že všechna legitimní práva mají jedno společné: jde o práva na jednání, nikoli na odměny od ostatních lidí. Americká práva neuvalují žádné povinnosti na jiné lidi, pouze negativní povinnost nechat druhého na pokoji. Tento systém člověku zaručuje šanci usilovat o to, o co usilovat chce – nezaručuje mu, že to dostane bez vlastního úsilí od někoho jiného.

Kupříkladu právo na život neznamená, že vaši sousedé vás musí živit a šatit. Toto právo znamená, že člověk má právo vydělat si na své jídlo a oblečení, třeba i tvrdým úsilím, a že nikdo nemůže násilně zastavit tuto snahu o získání těchto věcí nebo je člověku odcizit, když jich dosáhne. Jinými slovy: člověk má právo jednat a ponechat si výsledky svého jednání, to, co vyrobí, má právo vlastnit nebo s tím třeba obchodovat s ostatními. Avšak člověk nemá žádné právo na jednání či výrobky ostatních, leda za podmínek, s nimiž ostatní dobrovolně souhlasí.

Uvedu ještě jeden příklad: právo na sledování štěstí je právě přesně takové: právo na ono sledování – na určitý typ jednání člověka a na plody takového jednání – ne na nějakou záruku, že ostatní lidé učiní člověka šťastným nebo že se o to byť jen pokusí. Jinak by v této zemi nebyla žádná svoboda. Pokud pouhá touha po něčem, po čemkoli, uvaluje povinnost na jiné lidi, aby člověka uspokojili, pak nemají ve svých životech volby, nemohou rozhodovat o tom, co dělají, nemají žádnou svobodu, nemohou sledovat své štěstí. Vaše „právo“ na štěstí na jejich účet znamená, že se z nich stanou služebníci bez práv, tedy vaši otroci. Vaše právo na cokoli na účet jiných znamená, že ti jiní o svá práva přijdou.

Proto systém ve Spojených státech definuje práva tak, jak je definuje, tedy striktně jako práva na jednání. Toto byl přístup, který ze Spojených států učinil první skutečně svobodnou zemi v celých světových dějinách – a krátce nato také následně nejvelkolepější zemi v dějinách, nejbohatší a nejsilnější. Tato země se stala nejsilnější, protože její pohled na práva z ní učinil nejmorálnější zemi. Byla to země individualismu a osobní nezávislosti.

V dnešní době jsme však v této zemi svědky nárůstu principiální nemravnosti. Sledujeme, jak intelektuálové a politici zcela opouštějí mravní zásady, na kterých byly Spojené státy založeny. Jsme svědky úplné zkázy pojetí práv. Původní americká myšlenka byla zcela vyhlazena, je opomíjena , jako by ani nikdy neexistovala. Současným pravidlem politiků je opomíjet a porušovat skutečná lidská práva a zároveň se dohadovat o celé řadě práv, o kterých se nikomu v zakládajících listinách této země ani nesnilo – práv, která nevyžadují žádné zásluhy, žádné úsilí, vůbec žádné jednání toho, kdo se dožaduje pouze výsledků.

Člověk má na něco nárok, jak tvrdí politici, jednoduše proto, že to existuje a člověk to chce nebo potřebuje – tečka. Člověk má nárok to dostat od vlády. Kde to získá vláda? Co musí udělat vláda jednotlivým občanům –  s jejich individuálními právy – jejich skutečnými právy – aby mohla zrealizovat svůj slib dodání pečených holubů lidem zdarma?

Odpovědi jsou zjevné. Módní „práva“ vyhlazují skutečná práva – a z lidí, kteří ve skutečnosti vytvářejí zboží a služby, dělají služebníky státu. Rusové se přesně o takový systém pokoušeli několik desetiletí. Z jejich zkušeností jsme se bohužel nepoučili. A přece socialistické smýšlení je jasně patrné v úplně všech sférách – není třeba brát zdravotní péči jako zvláštní případ. Je to stejně zjevné, jako kdyby měla vláda v úmyslu vyhlásit všeobecné právo na jídlo nebo na dovolenou nebo na kadeřníka. Mám tím na mysli „právo“ v ono novém smyslu slova – tedy nikoliv, že je člověk svobodný a může těchto věcí dosáhnout svým vlastním úsilím a dovedností, ale že má morální nárok na to, aby tyto věci dostal zdarma, bez jakéhokoliv jednání z jeho strany, jednoduše jako almužnu od dobrotivé vlády.

Jak by měla být tato údajná nová práva naplněna? Vezměte si nejjednodušší případ: narodíte se s morálním právem, řekněme na péči kadeřníka o vaše vlasy, kterou má zajistit milující vláda zdarma všem, kteří si ji přejí nebo ji potřebují. Co by nastalo podle takovéto morální teorie ?

Kadeřník je zdarma, stejně jako vzduch, který dýcháme, a tak někteří lidé přijdou každý den s přáním drahé nové vlasové úpravy, vláda vyplácí čím dál víc, kadeřníci si libují ve svých nových tučných příjmech a tato profese se začne hrozivě rozmáhat; plešatí začnou chodit v houfech s požadavkem na vlasové implantáty zdarma, vznikne škola módních vyškubávačů obočí – vše je zdarma, platí vláda. Nepoctiví kadeřníci si samozřejmě užívají svůj velký den – ale stejně tak i ti poctiví. Pracují a utrácejí o sto šest a snaží se každému zákazníkovi splnit, co mu na očích uvidí, což je speciální vlasová péče a služby pro milionáře – vláda začíná křičet, rozpočet se vymyká kontrole. Náhle se roztrhne pytel se směrnicemi: musíme omezit počet kadeřníků, musíme omezit čas věnovaný ostříhání, musíme omezit povolené typy účesů. Byrokrati se začnou vrtat v tom, kolik vlasů by mělo být kadeřníkům dovoleno odstřihnout. A už je tady nové elektronické zpracování záznamů dodávaných inspektory a byrokratickou mašinérií. Zdá se, že někteří kadeřníci stále příliš bohatnou, určitě dostávají víc, než je jejich spravedlivý podíl na celkové vlasové pokrývce všech obyvatel, a tak musí kadeřníci začít žádat o potvrzení potřeby, aby si mohli koupit břitvy. Také jsou založeny kontrolní komise v oboru, aby hodnotili vzhled každého účesu, komise, ve kterých zasedají jak ti nepoctiví, tak ti přehnaně poctiví a usilují o to, aby nikdo nebyl příliš špatný ani příliš dobrý nebo příliš zaměstnaný nebo naopak příliš nezaměstnaný stříháním. A tak dál. Konečně přijdou na řadu fronty ubohých zákazníků, kteří čekají na svou šanci, aby byla jejich kštice rutinně oškubána znuděnými, ochromenými střihači, z nichž někteří zasněně vzpomínají na staré dobré časy, kdy všechno bylo tak nějak mnohem lepší.

Myslíte si, že by se situace dala zlepšit tím, že by existovala družstva vlasové péče, která by byla spravována vládou? – angažovala by se v řízeném „konkurenčním“ boji, vše řízeno vládou, aby si mohla koupit pojištění na ostříhání od společností spravovaných vládou?

Pokud je tohle to,  k čemu by došlo v případě vládou řízené péče o vlasy, co jiného může asi nastat – ono se už to vlastně začíná dít – v případě pojetí zdravotní péče jako práva? Zdravotní péče je v moderním světě komplexní, vědeckou, technologickou službou. Jak se může někdo narodit s právem na takovou věc?

V rámci amerického systému má člověk právo na zdravotní péči, pokud za ni může zaplatit, tj. pokud si ji může zasloužit vlastním jednáním a úsilím. Ale nikdo nemá právo na služby žádného jednotlivého odborníka nebo profesní skupiny jednoduše proto, že si je přeje a naléhavě je potřebuje. Sama skutečnost, že potřebuje tyto služby tak naléhavě, je důkazem, že by měl raději respektovat svobodu, nedotknutelnost a práva lidí, kteří je poskytují.

Člověk má právo na práci, nikoli na okrádání ostatních o plody jejich práce, nikoli na jednání, které z ostatních dělá obětní, bezprávná zvířata, která se namáhají, aby splnila jeho potřeby.

Někteří z vás se možná v tuto chvíli zeptají: Ale mohou si lidé dovolit zdravotní péči na vlastní náklady? I když ponecháme stranou současné vládou nadsazené ceny v lékařství, odpověď zní: Samozřejmě si to lidé dovolit mohou. Odkud si myslíte, že pocházejí peníze právě teď na hrazení toho všeho – kde vláda bere své domněle neomezené prostředky? Vláda není výrobní organizací, nemá žádné zdroje bohatství kromě konfiskace bohatství občanů pomocí daní, deficitního financování a podobných praktik.

Možná ale namítnete, že to jsou přece „bohatí“, kteří nyní skutečně hradí náklady za lékařskou péči – bohatí, ne široké lidové masy? Jak se stále dokola prokazuje, nikde neexistuje dostatek bohatých k snížení nákladů vlády. Jde o širokou střední třídu ve Spojených státech, která je jediným zdrojem takového množství peněz, které státní programy, jako je státní zdravotní péče, vyžadují. Jednoduchým příkladem je skutečnost, že všechny tyto nové programy spočívají přímo na bedrech nikoli velkých firem, ale drobných podnikatelů, kteří v současné ekonomice zápasí o pouhé přežití. V rámci jakéhokoli socializovaného režimu to jsou právě „drobní lidé“, kteří za něj zaplatí nejvíc – pod nesmyslnou záminkou, že „lidé“ si nemohou dovolit to a to, a tak se toho musí ujmout vláda. Kdyby si lidé nějaké země opravdu nemohli dovolit určitou službu – jako je tomu například v Somálsku – ani žádná vláda, právě z tohoto důvodu, by si ji nemohla dovolit.

Někteří lidé ve Spojených státech si lékařskou péči opravdu dovolit nemohou. Ale jsou nutně drobnou menšinou ve svobodné nebo i polosvobodné zemi. Kdyby byli ve většině, země by zcela zbankrotovala a nemohla by ani pomyslet na státní lékařský program. Co se této drobné menšiny týče, ve svobodné zemi musí spoléhat výhradně na soukromou, dobrovolnou charitu. Ano, na charitu, laskavost lékařů nebo těch, kdo mají dost peněz – na charitu, nikoli na právo, tj. nikoli na údajné právo na životy a práci ostatních. A taková charita, dovolím si říci, tu vždy v minulosti Ameriky byla k dispozici. Zastánci programů Medicaid a Medicare za prezidenta Lyndona Johnsona netvrdili, že chudým a starým se dostávalo v 60. letech špatné péče. Tvrdili, že pro kohokoli je potupné, když se musí spoléhat na charitu.

Ale faktem je, že nelze skoncovat s charitou tím, že ji začneme jinak nazývat. Pokud člověk dostává zdravotní péči za nic, prostě jen proto, že dýchá, dostává se mu pořád charity, ať už to politik, lobbista či aktivista nazývá „právem“, či nikoli. Nazývat ji právem, když se o ni příjemce nijak nezasloužil, je pouze násobení zla. Je to pořád charita – i když teď již vynucená zločinnou taktikou násilí, která se skrývá pod nepravým jménem.

Jak tomu bývá s jakoukoli dobrou věcí nebo službou poskytovanou některými konkrétními skupinami lidí, pokud se pokusíte učinit z jejího všeobecného poskytování právo, zároveň tím zotročíte poskytovatele této služby, zničíte tu službu a skončíte zanedbáváním samotných zákazníků, kterým máte službu dodávat. Nazývat „lékařskou péči“ právem pouze zotročí lékaře, a tedy poškodí kvalitu lékařské péče v této zemi, jak už se to socializovanému lékařství povedlo po celém světě, kdekoli se o to snažili, včetně Kanady (narodil jsem se v Kanadě a něco o tom systému vím z první ruky).

Rád bych objasnil stanovisko o socializovaném lékařství jako zotročování lékařů. Dovolte mi, abych na tomto místě citoval z článku, který jsem napsal před pár lety pod názvem Lékařství: smrt profese.

„V lékařství především musí myšlení zůstat svobodné. Léčba v sobě nese bezpočet variant a možností, které musí být brány v úvahu, zváženy a dovedeny v závěr v lékařově mysli a podvědomí. Život člověka závisí na soukromé, vnitřní podstatě lékařových schopností: závisí na vstupních informacích, které vstoupí do jeho mozku, a na zpracování, kterého se těmto vstupním informacím od něj dostane. Co se v současnosti vkládá do této rovnice? Nejsou to už pouhá lékařská fakta. V současné době do jeho mozku vstupuje, ať už v jakékoli podobě, následující uvažování: „Správce klasifikačního systému (vlastně nemocnice nebo člověk ze zdravotní pojišťovny snažící se kontrolovat náklady) bude zuřit, když budu operovat, ale právník si mě pěkně podá kvůli zanedbání péče, pokud operovat nebudu – a můj sok, který vede místní kontrolní komisi, dává v takových případech přednost počítačovým testům; nemohu si dovolit být s ním v rozporu, ale konzervativci tady s takovým postupem nesouhlasí a nedovolí počítačový monitor pro naši nemocnici – a kromě toho Úřad pro kontrolu léčiv zakazuje lék, který bych měl předepsat, i když se hojně užívá v Evropě, a daňový úřad asi pacientovi za něj nedovolí odpočet daně, co se dá dělat, a nezískám radu specialisty, protože nejnovější pravidla Medicare zakazují konzultace při této diagnóze. A možná bych ani neměl toho pacienta brát, je tak nemocný – konec konců někteří lékaři upravují svůj seznam pacientů, přijímají jen ty nejzdravější, a tak jejich průměrné náklady jsou pak nižší než ty mé, a vypadá to špatně pro má zaměstnanecká privilegia.“ Chtěli byste, aby se vaším případem lékař zabýval takhle – lékař, který bere v úvahu vaše objektivní lékařské potřeby a  protichůdné, nesrozumitelné požadavky asi devadesáti různých státních a federálních vládních úřadů? Kdybyste byli lékařem, mohli byste tomuhle vyhovět? Mohli byste hledat postranní cestičky anebo se zabývat nepochopitelnými věcmi? Ale jak byste nemohli? Tyto úřady jsou skutečné a rychle získávají absolutní moc nad vámi a vaším myšlením a vašimi pacienty.
V takovémto příšerném světě, pokud se hrozící regulace stanou skutečností, myšlení nemá naději. Nikdo se nemůže racionálně rozhodnout, co má učinit. Lékař buď poslouchá nejmocnější úřad – nebo se čas od času pokouší nepozorovaně propašovat trochu dobré zdravotní péče, nebo, jak činí dnes mnozí, to prostě vzdá a odejde z oboru.“ (Hlas rozumu: eseje v objektivistickém myšlení - The Voice of Reason: Essays in Objectivist Thought, NAL Books, 1988, s. 306-307)

Jakýkoli povinný a jednotný model zlikviduje kvalitu lékařské péče v této zemi – protože zlikviduje lékařskou profesi. Lékařům sváže ruce i nohy a vydá je na milost a nemilost byrokratům.

Lékaři, jejich pacienti a my všichni máme naději pouze tehdy, pokud se lékaři budou dovolávat morálního principu. Myslím tím prosazení jejich vlastních osobních individuálních práv – jejich skutečných práv v této věci – jejich práva na svůj život, svobodu, majetek a své sledování štěstí. Vyhlášení nezávislosti se vztahuje i  na lékařskou profesi. Musíme odmítnout myšlenku, že lékaři jsou otroci, jejichž posláním je sloužit ostatním na rozkaz státu.

Lékaři, jak napsala Ayn Randová, nejsou sluhy svých pacientů. Jsou to „obchodníci, jako kdokoli jiný ve svobodné společnosti, a měli by toto označení nést hrdě, uvážíme-li, jak zásadní význam mají služby, které nabízejí.“

Boj proti socializovanému lékařství závisí na tom, aby lékaři proti němu vystupovali – nejen z praktických důvodů, ale především z důvodů morálních.  Lékaři musí bránit sebe a své vlastní zájmy jako věc nejvyšší spravedlnosti, vyzdvihovat mravní princip, nejpřednější mravní princip: zachování sebe sama.

-------------------------------

Dr. Peikoff  byl přidruženým redaktorem díla Ayn Randové The Objectivist a The Ayn Rand Letter (1971-76). Je autorem knihy Objektivismus: Filozofie Ayn Randové ( Objectivism: The Philosophy of Ayn Rand.) Je zakladatelem Institutu Ayn Randové - Ayn Rand Institute.

Poznámky
Americans for Free Choice in Medicine - http://www.afcm.org/
Single payer healthcare - http://en.wikipedia.org/wiki/Single_payer
Medicaid - http://en.wikipedia.org/wiki/Medicaid
Medicare - http://en.wikipedia.org/wiki/Medicare_%28United_States%29
DRG administrator – Diagnosis Related Group - v textu přeloženo jako „správce klasifikačního systému“
HMO – Health Maintenance Organization – v textu přeloženo jako „zdravotní pojišťovna“
PRO – Peer Review Organization – v textu přeloženo jako „Kontrolní komise“
IRS – Internal Revenue Service – v textu přeloženo jako „Daňový úřad“
FDA – Food and Drug Administration – v textu přeloženo jako „Úřad pro kontrolu léčiv“

Z anglického originálu „Health Care Is Not a Right“ přeložil Robert Chalupecký, září 2009

nahoru

 

Zdravotnictví jde ke dnu

Česká lékařská komora a nejen ona roky upozorňnuje politiky (ODS, ČSSD, ANO, TOP a další) o blížícím se personálním kolapsu. Marně. Žádná opatření z jejich strany nebyla přijata, jen v minulosti velkohubé zrušení regulačních poplatků (ČSSD), což není opatření řešící nedostatek lékařů a sester, ale jejich pracovním doražením, neboť, světe div se, zvýšila se návštěvnost ambulancí odhadem 1,5 až 2x. 

Populace v ČR stárne, takže poroste poptávka po zdravotnických službách. Navíc medicina jako věda se ubírá kupředu a je náročnější personalně i finančně.   

Je nedostatek lékařů. Příčin je několik.Tak především je tu demografická křivka. V tuto dobu odcházejí  a ještě dloho odcházet budou, do důchodu početně nejsilnější ročníky lékařů. I přes to, že někteří věkově starší lékaři přesluhují, odchod ostatních z aktivní práce  převažuje. 

Dalším problémem je, že chybějí noví mladí lékaři. Chybějí, protože naši politici nebyli schopni zavčas navýšit kapacitu studentů mediciny.

Na druhé straně, v tomto národě není velký převis mladých lidí, kteří jsou schopni medicinu zdárně vystudovat a zvládnout další atestace.. Tito mladí lidé musí mít vysokou inteligenci, určité volní vlastnosti, schopnost si odříci radosti života mladých lidí a musejí mít sklon k sebezapření a sebemrskačství. Zároveň se musí smířit s tím, že absolvováním lékařské fakulty studium nekončí, pokračuje další vzdělávání tzv. postgraduální, které přes zkoušku z tzv. kmene po dvou letech pokračuje po dalších 3-4 letech atestací. A to je těmto mladým (mladým?) lékařům  při zdárném průběhu 30 - 31 let. Ani pak studium nekončí, je to tvrdá celoživotní záležitost, tvrdší jak v jiných oborech. Tito mladí lidé se musí smířit s tím, že budou mít noční služby, trpět deficitem spánku, budou rozhozeni psychicky a fyzicky. Musí se smířit s tím, že budou mít okleštěný až zničený  rodinný život, že za zády na ně budou šlapat ziskuchtiví právnici, musí se smířit s tím, že mají  významně vyšší riziko rozpadu manželství, vyhoření a sebevražd. Tito mladí lidé se musí smířit s tím, že naši spoluobčané je prostřednictvím našich politiků nikdy finančně neocenili a neocení, a naopak jako lékaři budou zdrojem nebývalé závisti a zášti, která je v našem národě tak zakořeněná. Nástupní plat je totiž stále na úrovni  mzdy zaměstnanců Kauflandu a po letech se zvolna dostávají na průměrnou mzdu v ČR. Na nějaké  peníze si ale nakonec  přijdou, nebot mají stovky hodin přesčasů a nočních služeb. Tyto stovky hodin přesčasů jsou protizákonné, hodiny přesčasů stanovuje zákonný limit, a tak politici se svými nohsledy vymysleli obejití zákona, tedy variantu, kdy lékaři slouží na tzv. DPČ, jejíž náplní je fiktivně odlišná činnost než lékařská (např. kontrola topení v nemocnici apod.). Tito mladí lidé se musí smířit s tím, že jen tak lehce nedosáhnou na hypotéky (banky příjem DPČ zhusta do svých výpočtů nezahrnují), musí se smířit s tím, že jejich důchod (kam se DPČ nezapočítává) bude veskrze skromný.Smutný příběh.  Mladí mužové toto pochopili, vědí, že v jakémkolilv jiném oboru je čeká méně dřiny a více peněz a není překvapením, že se na studium mediciny nehrnou.

A je tu další problém. Mladí mužové tedy životní osu lékaře pochopili a na medicinu se nehrnou,  dívky nikoliv. Na medicinu se hlásí především dívky a na konci studia mediciny promuje nyní 2/3  až 3/4 dívek. Dochází k feminizaci zdravotnictví se všemi negativními důsledky. Tvůrci zvrácených neomarxistických genderových teorií si možná mnou ruce, ale realita je otřesná. Jestliže pro muže je průlet životem v lékařském rouše hrozný, pak pro ženu se blíží peklu. I dívky lékařky totiž chtějí mít děti a rodinu. Pokud si nenajdou partnera pro život v době studií, pak v multipřesčasovém režimu po fakultě se pravděpodobnost najití partnera  prudce snižuje  a biologické hodiny neúprosně tikají.  Ředitelé nemocnic v současné personální situaci přijmou sice kohokoliv, ale dívky jsou pro zaměstnavatele rizikové  pro možnost kdykoliv otěhotnět a vypadnout ze služeb a z práce. Ženy s mladými dětmi jsou často doma a pochopitelně nechtějí sloužit. S všeobecně známou haštěřivostí ženských kolektivů se interperosnální domluva stává obtížnější. Protože těchto lékařek  je hodně, jednotlivé obory se hroutí.

A je tu další problém. Profesorská lékařská loby se svými politiky si vymohla to,  že množství atestačních oborů a  náplň některých z nich je větší a studium časově delší než v jiných zemích EU. Jinými slovy, na českého lékaře s diplomem uznávaným v EU jsou někdy v ČR kladeny obsahově a/nebo časově větší nároky než v jiných zemích. A navíc se vše v ČR v čase stále mění (zpravidla k horšímu), chybí prováděcí vyhlášky atd., prostředí je nestabilní. 

A tak absolventi českých lékařských fakult vybaveni několika světovými jazyky jdou do zahraniční a bohužel, zase nejvíce muži. Postgraduální vzdělávání tam má zaběhlá jasná pravidla, je mnohdy jednodušší a  ocenění lékařů je tam kráte větší, což umožnuje i bez služeb žít důstojný život vysokoškoláka. Naši politici tvrdí, že se pak lékaři zpátky vraceji do ČR. A proč by? Zejména Ti mladí lidé, kteří si v zahraničí najdou partnera, jsou pro naši republiku navždy ztraceni.

Pod rouškou dojemné péče o kvalitu vzdělávání absolventů je jim umožněno dál pokračovat ve vzdělávání pouze na tzv. akreditovaných pracovištích, což jsou zhusta kliniky, nemocnice díky úbytků garantujících zkušených lékařů na akreditace nikdy nedosáhly nebo postupně nedosáhnou. A nemocnice se lékařsky vybydlují.

Ke zdravotním sestrám jen několik vět. Politici a manažeři dokázali  finančním ohodnocením sesterské práce a zdevastováním studia a prestiže docílit toho, že na zdravotní školy se dnes až na čestné vyjimky hlásí "studijní odpad", kdysi poměrně prestižní školy šly svou úrovní dolů a ani ten "odpad" nakonec ve zdravotnictví nechce pracovat a nepracuje. A i ty sestry, které jsou excelentní a  prošlé letitou  praxí, opouštějí zdravotnictví a dají přednost klidné a jakžtakž zaplacené práci kdekoliv jinde (třeba v Kaulandu). 

Sice si lze představit, že naši politici jsou hloupí a nechápou, co se tu odehrává. Mnohem pravděpodobnější však je, že jsou zbabělí. Bojí se, že při systémovém řešení těchto problémů by mohli politicky skončit. Další velmi pravděpodobnou možností je, že mají ziskuchtiví záměr. Ve zdravotnictví se točí hodně miliard, a ty jsou lákavé. Krachem zdravotnictví, tedy především malých nemocnic, jejich cena klesá a jsou velmi dobře privatizovatelné. Dále, peníze, které nepůjdou na platy  zdravotníků,  ale do betonu (zdravotnické stavby, rekonstrukce) a technologií (přístroje), se mohou politickým stranám vracet a pomáhat jim v jejich finančním rozpočtu pro politický boj. Zájem farmaceutické a technologické loby je za pomoci politiků  ukousnout co největší podíl z těch miliard, lékaři a zdravotní sestry je zajímají maximalně jako preskribtoři jejich výrobků.  Politici a na ně navázané firmy s nebývalou agresivitou  (pod staisícovými nebo milionovými pokutami) prosazuji IT technologie bez obhájení smysluplnosti těchto technologií a mohou vyvádět (tunelovat) obrovské částky ze zdravotnictví  (nemusíme chodit daleko:  e-Recept, IZIP....). Samostatnoou nechvalně proslulou kapitolou jsou evropské dotace, čertovský vynález EU, který není potřeba rozvádět a lze jen těžko uvěřit, že by dotace zrovna ve zdravotnictví "fungovaly" jinak. 

Politici nakonec s nějakým částečným  řešením přišli. Zjistilil, že v podmínkách našeho zdravotnictví se ze zahraničí lékaři do ČR až tak nehrnou  (jednodušší je ČR přeskočit a najít si místo lékaře kdekoliv jinde), snad Ukrajinci by mohli být vyjímkou. A tak rozpoutali na Ukrajině  náborou akci a začali zaplavovat nemocnice těmito kolegy. To, že Ukrajině chybí lékaři a že tuto zkoušenou zemi připravují o zbytky inteligence,  je nezajímá. To jim politická koryta nesebere. Je tu však  problém.  Naše země neuznává  ukrajinské lékařské diplomy  (podobně jako např. USA neuznává naše). Zkušenost je většinou taková, že úroven vzdělání ukrajinských absolventů je jiná, odlišná, nižší, než absolventů našich škol. I kdyby tomu tak nebylo, aby mohli Ukrajinci jako lékaři pracovat v naší zemi, musí dle zákona absolvovat nostrifikační zkoušky v češtině v rozsahu státnic našich absolventů. Na to mají rok. Během tohoto  jednoho roku tedy pracují jako, jako, vlastně jako co? Jako lékaři, když v ČR vlastně lékaři nejsou? Tedy jsou to vlastně medici, kterými chybí státnice a  politici jimi lepí personální díry či spíše krátery. Nemohou mít  lékařskou odpovědnost, tu má garantovat atestovaný dohlížející lékař. Atestovaných lékařů je jako šafránu a tito dohlížející lékaři společně s primaři trnou v úzkostech, kdy ukrajinští kolegové něco neúmyslně provedou a oni si to odskáčou. Ukrajinští lékaři se tedy v našich nemocnicích tváří jako lékaři, pracují jako  lékaři, ale jsou to vlastně medici s odlišnou výukou a zvyklostmi. Dnes jsou oddělení, na kterých zahraniční lékaři převažují a jedná se často o rusko-ukrajinské  týmy. Atestovaným lékařům a primařům významně přibylo práce a odpovědnosti (aniž by to kdokoliv zohlednil v jejich platu) a ukrajinští medici pracují za malý plat a vlastně  devalvují cenu práce českého lékaře.  Na druhé straně, je mi líto ukrajinských kolegů. Jsou to inteligentní lidé, kteří  mají tu odvahu, podstoupili to riziko pracovat v ČR. Pracují za mizerný peníz, jsou v nemocnicích jako otroci ve dne v noci (mnohdy více, jak čeští lékaři), je tu jazyková bariera v nelehké češtině, kterou postupně zvládají, do toho mají studovat na státnice v češtině (a zhusta nejde o opakovaní vědomostí z ukrajinských lékařských fakult) a nezbláznit se. A mají na to rok. Tak to je v kostce, co naši politici vymysleli. 

Česká lékařská obec postrádá skoro 3 desetiletí vůli politiků smysluplně řešit problémy ve zdravotnictví. Jsou to především kdysi mocné nebo i dnes mocné  politické strany (ODS, ČSD a KDU a TOP a ANO), které za ty roky budování republiky odpovídají za současný stav. Poslední roky se zejm. vyhrotil předvídatelný  personální problém ve zdravotnictví. Základním a nepostradatelným článkem ve zdravotnictví jsou lékaři a sestry. Budovy, beton, přístroje, IT, papíry, různí manažeři kvality, ředitelé, starostové, ministři, a politici pacienta nevyléčí. Jsou jen málo podstatným komparsem. Přesto do tohoto komparsu tečou miliardy, místo aby jen zlomek toho se investoval  do lékařů a sester.

Naši politici jsou z našich daní placeni za to, aby vymysleli, jak se zdravotnictvím naložit. Není náplní lékařů a sester, aby za politiky mysleli. Nicméně snad by bylo možné uvažovat takto: Problém existuje. Je potřeba zvýšit okamžitě ohodnocení lékařů a sester, slova  o poslání a prestiži jsou k ničemu. Ohodnocení by mělo odpovídat ohodnocení lékařů ve vyspělých zemích EU, řekněme nikoliv absolutně, ale relativně (ve vztahu k průměrné mzdě) s očištěním o přesčasy. Postgraduální studium lékařů učinit ekonomicky průchodné a aby obsahově, oborově a délkou studia odpovídalo jiným státům EU. Není důvod, aby na stejně platný  diplom a menší plat byly na českého lékaře kladeny větší požadavky. Změnit strukturu tzv. akreditovaných školících středisek, lékaři jsou potřební nejen na klinikách pánů profesorů, ale i v nemocnicích.  Respektovat zákon (nařízení EU) o přesčasech. Skončit s nesmyslmou a lékaře ve finále poškuzující praxí s DPČ.  I lékař je člověk a až 32 hodin bez spánku je na úrovni mučení. Pro politiky a manažery, manažery kvality, ministerské úředníky,  občany a závistivce, kteří to nechápou, vytvořit jedno až dvouměsíční  pobyty s těmito režimy DPČ. Vytvořit tzv. výsluhu pro lékaře a sestry, podobně jako mají vojáci či policisté a nebo europoslanci. S ohodnocením práce lékařů a sester se zvýší nabídka mladých lidí a zejm. mužů na střední zdravotnické školy a lékařské fakulty a školy si budou moci dovlit ten přepych si vybírat studenty. Navrátit nízkou úroven středních zdravotnických škol tam, kam patří. Rozšířit kapacitu lékařských fakult s možná zbytečně psanou poznámkou, že zahraniční studenti musí projít stejným sítem náročných přijímaček i zkoušek, jako čeští studenti. Odbyrokratizovat práci  sester a lékařů, méně papírů, více u pacienta. To však nestačí, jakkoliv budou inteligenčně a sociálně nížeji postavení občané, nechápající souvislosti,  společně s neziskovkami, ČSSD a komunisty řvát, upravit nabízený švédský stůl se zdravotní péčí, která ve srovnání s mnohými státy EU nemá obdoby. Tedy udělat systém  méně dostupným - a lidé nejvíce slyší na slovo peníze. Takže např. zavést regulační poplatky, významné poplatky za využití večerní a noční pohotovosti, nemocniční regulační poplatky,  postihování zneužití RZP, ošetřování alkoholem zmožených pacientů, dále tzv. pendlerů, kteří se svým problémem dokáži obejít několik lékařů stejného oboru, atd, atd.). Omezením přístupu nebude potřeba tolik sester a  lékařů. V konečné fázi možná bude vhodné vysvětlit, co to znamná solidární a široce dostupný. Mnozí lidé totiž odmítají být tzv. solidární s kuřáky, alkoholiky, narkomany, sociálními parazity, odmítají tedy platit v plném rozsahu  tu péči, která vyplývá ze krajně špatného životního stylu i přesto, že tento styl byl označen za diagnozu  či projev lidské svobody. Možná bude nutné sáhnout na samou podstatu fungování socialismu ve zdravotnictví a opustit tento model. 

K řešení problematiky zdravotnictví je potřeba, aby politici sehnali  peníze, změnili toky peněz a našli v sobě odvahu prosadit smysluplná vymodelovaná opatření. Zatím jsem si za skoro 30 let budování socialismu ve zdravotnictví nevšiml, že by se tak stalo.  

 Ivo Porteš